SLOKA 45
deha ādy-antavān eṣa
dravya-prāṇa-guṇātmakaḥ
ātmany avidyayā kḷptaḥ
saṁsārayati dehinam
dehaḥ — hmotné tĕlo; ādi — počátek; anta — a konec; vān — mající; eṣaḥ — toto; dravya — z hmotných prvků; prāṇa — smyslů; guṇa — a prvotních kvalit hmotné přírody (dobra, vášnĕ a nevĕdomosti); ātmakaḥ — složené; ātmani — na vlastní já; avidyayā — hmotnou nevĕdomostí; kḷptaḥ — uvalené; saṁsārayati — nutí vnímat kolobĕh rození a umírání; dehinam — vtĕlenou bytost.
Toto hmotné tĕlo, které má počátek a konec, je složené z hmotných prvků, smyslů a kvalit přírody. Tĕlo, uvalené na vlastní já hmotnou nevĕdomostí, je nutí vnímat kolobĕh rození a umírání.
Hmotné tĕlo tvořené různými hmotnými vlastnostmi, prvky a tak dále přitahuje a odpuzuje podmínĕnou duši a tak ji zaplétá do hmotné existence. Kvůli naší připoutanosti a odporu k našemu vlastnímu a ostatním tĕlům navazujeme dočasné vztahy, oddáváme se velkým snahám a obĕtem, vymýšlíme si náboženství, pronášíme vznešené projevy a zcela se hroužíme do hmotného klamu. Jak řekl Shakespeare: „Celý svĕt je jevištĕ.“ Nad ponĕkud absurdním divadlem hmotné existence je skutečný a smysluplný svĕt vĕdomí Kṛṣṇy, osvobozený život čistých duší oddaných láskyplné službĕ Nejvyššímu Pánu.