SLOKA 27-28
taṁ dṛṣṭvā jalada-śyāmaṁ
pīta-kauśeya-vāsasam
pralamba-bāhuṁ tāmrākṣaṁ
su-smitaṁ rucirānanam
sv-alaṅkṛta-mukhāmbhojaṁ
nīla-vakrālakālibhiḥ
kṛṣṇaṁ matvā striyo hrītā
nililyus tatra tatra ha
tam — Jeho; dṛṣṭvā — když spatřily; jala-da — jako mrak; śyāmam — tmavĕ modré pleti; pīta — žluté; kauśeya — hedvábí; vāsasam — jehož odĕv; pralamba — dlouhé; bāhum — jehož paže; tāmra — načervenalé; akṣam — jehož oči; su-smitam — příjemným úsmĕvem; rucira — okouzlující; ānanam — tvář; su-alaṅkṛta — pĕknĕ ozdobená; mukha — tvář; ambhojam — podobná lotosu; nīla — modrými; vakra — kadeřavými; ālaka-ālibhiḥ — prameny vlasů; kṛṣṇam — Kṛṣṇu; matvā — považující Ho za; striyaḥ — ženy; hrītāḥ — stydlivé; nililyuḥ — ukryly se; tatra tatra — tu a tam; ha — vskutku.
Ženy z paláce si myslely, že je to Pán Kṛṣṇa, když spatřily Jeho tmavĕ modrou pleť barvy dešťového mraku, žlutý hedvábný odĕv, dlouhé paže, načervenalé oči, okouzlující lotosovou tvář ozdobenou příjemným úsmĕvem, pĕkné ozdoby a husté kadeřavé modré vlasy. Proto se stydlivĕ ukryly tu a tam.