SLOKA 47
tataḥ prītaḥ sutāṁ rājā
dadau kṛṣṇāya vismitaḥ
tāṁ pratyagṛhṇād bhagavān
vidhi-vat sadṛśīṁ prabhuḥ
tataḥ — potom; prītaḥ — potĕšený; sutām — svoji dceru; rājā — král; dadau — daroval; kṛṣṇāya — Kṛṣṇovi; vismitaḥ — užaslý; tām — ji; pratyagṛhṇāt — přijal; bhagavān — Nejvyšší Osoba; vidhi-vat — ve shodĕ s védskými předpisy; sadṛśīm — vhodnou; prabhuḥ — Nejvyšší Pán.
Poté král Nagnajit, potĕšený a užaslý, daroval svoji dceru Pánu Kṛṣṇovi. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přijal tuto vhodnou nevĕstu řádným védským způsobem.
Slovo sadṛśīm vyjadřuje, že půvabná princezna byla pro Pána vhodnou nevĕstou, protože mĕla úžasné transcendentální vlastnosti, které doplňovaly ty Jeho. Śrīla Jīva Gosvāmī poukazuje na to, že slovo vismitaḥ vyjadřuje, že král Nagnajit jistĕ žasl nad mnoha mimořádnými událostmi, ke kterým v jeho životĕ náhle došlo.