SLOKA 29
tvaṁ vai sisṛkṣur aja utkaṭaṁ prabho
tamo nirodhāya bibharṣy asaṁvṛtaḥ
sthānāya sattvaṁ jagato jagat-pate
kālaḥ pradhānaṁ puruṣo bhavān paraḥ
tvam — Ty; vai — vskutku; sisṛkṣuḥ — toužící tvořit; ajaḥ — nezrozený; utkaṭam — převládající; prabho — ó vládce; tamaḥ — kvalitu nevĕdomosti; nirodhāya — pro zničení; bibharṣi — přijímáš; asaṁvṛtaḥ — nezakrytý; sthānāya — pro udržování; sattvam — kvalitu dobra; jagataḥ — vesmíru; jagat-pate — ó Pane vesmíru; kālaḥ — čas; pradhānam — hmotná příroda (ve svém původním, nerozlišeném stavu); puruṣaḥ — stvořitel (který spolupůsobí s hmotnou přírodou); bhavān — Ty; paraḥ — odlišný.
Když zatoužíš tvořit, ó nezrozený vládce, zvĕtšíš a potom přijmeš kvalitu vášnĕ. Totéž činíš s kvalitou nevĕdomosti, když si přeješ zničit vesmír a s dobrem, když jej chceš udržovat. Přesto zůstáváš tĕmito kvalitami nezakrytý. Jsi čas, pradhāna a puruṣa, ó Pane vesmíru, a přesto jsi oddĕlený a odlišný.
Slovo jagataḥ ve třetím řádku tohoto verše vyjadřuje, že funkce tvoření, udržování a ničení jsou zde zmínĕny ve vesmírném kontextu.
Slovo utkaṭam vyjadřuje, že když probíhá konkrétní funkce, ať tvoření, udržování nebo ničení vesmíru, převládne konkrétní hmotná kvalita spojená s touto funkcí.