SLOKA 15-17
īṣā-mātrogra-daṁṣṭrāsyaṁ
giri-kandara-nāsikam
gaṇḍa-śaila-stanaṁ raudraṁ
prakīrṇāruṇa-mūrdhajam
andha-kūpa-gabhīrākṣaṁ
pulināroha-bhīṣaṇam
baddha-setu-bhujorv-aṅghri
śūnya-toya-hradodaram
santatrasuḥ sma tad vīkṣya
gopā gopyaḥ kalevaram
pūrvaṁ tu tan-niḥsvanita-
bhinna-hṛt-karṇa-mastakāḥ
īṣā-mātra—jako čepele pluhu; ugra—hrozivé; daṁṣṭra—zuby; āsyam—s ústy v nichž; giri-kandara—jako horské jeskyně; nāsikam—jejíž nosní dírky; gaṇḍa-śaila—jako obrovské balvany; stanam—jejíž prsa; raudram—hrůzostrašné; prakīrṇa—rozcuchané; aruṇa-mūrdha-jam—jejíž vlasy měly barvu mědi; andha-kūpa—jako zapomenuté, vyschlé studny; gabhīra—hluboké; akṣam—oční jamky; pulina-āroha-bhīṣaṇam—jejíž stehna naháněla hrůzu jako říční břehy; baddha-setu-bhuja-uru-aṅghri—jejíž paže, stehna a holeně byly pevné mosty; śūnya-toya-hrada-udaram—jejíž břicho bylo jako jezero bez vody; santatrasuḥ sma—vyděsili se; tat—to; vīkṣya—když viděli; gopāḥ—pastevci; gopyaḥ—a pasačky; kalevaram—tak obrovské tělo; pūrvam tu—předtím; tat-niḥsvanita—kvůli jejímu hlasitému řevu; bhinna—vyděšení; hṛt—jejichž srdce; karṇa—uši; mastakāḥ—a hlavy.
Ústa této Rākṣasī byla plná zubů, z nichž každý připomínal čepel pluhu, její nosní dírky byly hluboké jako horské jeskyně a prsa se podobala obrovským balvanům spadlým z hor. Její rozcuchané vlasy měly barvu mědi, oční jamky vypadaly jako hluboké, vyschlé zapomenuté studny, hrůzostrašná stehna připomínala říční břehy, ruce a nohy vypadaly jako velké mosty a břicho jako vyschlé jezero. Srdce, uši a hlavy pastevců a jejich žen již vyděsil řev Rākṣasī, a když viděli její podivuhodné strašlivé tělo, vyděsili se ještě víc.