SLOKA 24
tasyāḥ su-duḥkha-bhaya-śoka-vinaṣṭa-buddher
hastāc chlathad-valayato vyajanaṁ papāta
dehaś ca viklava-dhiyaḥ sahasaiva muhyan
rambheva vāyu-vihato pravikīrya keśān
taṣyāḥ — jejím; su-duḥkha — velkým neštĕstím; bhaya — strachem; śoka — a žalem; vinaṣṭa — zničená; buddheḥ — jejíž inteligence; hastāt — z ruky; ślathat — sklouzávající; valayataḥ — jejíž náramky; vyajanam — vĕjíř; papāta — spadly; dehaḥ — její tĕlo; ca — také; viklava — zmatená; dhiyaḥ — jejíž mysl; sahasā eva — náhle; muhyan — omdlévající; rambhā — banánovník; iva — jako by; vāyu — vĕtrem; vihataḥ — vyvrácený; pravikīrya — rozcuchané; keśān — její vlasy.
Rukmiṇina mysl byla přemožena neštĕstím, strachem a lítostí. Náramky jí sklouzly z ruky a vĕjíř jí spadl na zem. Ve své zmatenosti náhle omdlela, vlasy se jí rozcuchaly a tĕlo spadlo na zem jako banánovník vyvrácený vĕtrem.
Rukmiṇī, otřesená slovy Pána Kṛṣṇy, nedokázala pochopit, že ji Pán pouze škádlí, a tak projevila tyto extatické příznaky žalu, které Śrīla Viśvanātha Cakravartī charakterizuje jako extáze typu sāttvika od „mdlob“ po „smrt.“