SLOKA 27-28
pramṛjyāśru-kale netre
stanau copahatau śucā
āśliṣya bāhunā rājan
ananya-viṣayāṁ satīm
sāntvayām āsa sāntva-jñaḥ
kṛpayā kṛpaṇāṁ prabhuḥ
hāsya-prauḍhi-bhramac-cittām
atad-arhāṁ satāṁ gatiḥ
pramṛjya — otírající; aśru-kale — plné slz; netre — její oči; stanau — její ňadra; ca — a; upahatau — zmatenou; śucā — jejími slzami žalu; aśliṣya — objímající ji; bāhunā — svou paží; rājan — ó králi (Parīkṣite); ananya — nikdo jiný; viṣayām — jejíž cíl touhy; satīm — ctnostnou; sāntvayām āsa — utĕšil; sāntva — způsobů utĕšování; jñaḥ — zkušený znalec; kṛpayā — soucitnĕ; kṛpaṇām — ubohou; prabhuḥ — Nejvyšší Pán; hāsya — Jeho žertování; prauḍhi — důmyslností; bhramat — zmatená; cittām — jejíž mysl; atat-arhām — nezasluhující si to; satām — čistých oddaných; gatiḥ — cíl.
Nejvyšší Pán, cíl svých oddaných, jí otřel slzami zalité oči a ňadra skropená slzami žalu a objal svou ctnostnou manželku, která netoužila po ničem kromĕ Nĕho samotného, ó králi. Śrī Kṛṣṇa, zkušený v umĕní utĕšovat, jemnĕ utĕšil ubohou Rukmiṇī, jejíž mysl byla zmatena Jeho důmyslným žertováním a která si nezasloužila tak trpĕt.