SLOKA 30
mukhaṁ ca prema-saṁrambha-
sphuritādharam īkṣitum
kaṭā-kṣepāruṇāpāṅgaṁ
sundara-bhru-kuṭī-taṭam
mukham — tvář; ca — a; prema — lásky; saṁrambha — vzrušením; sphurita — chvĕjícími se; adharam — se rty; īkṣitum — vidĕt; kaṭā — pohledů úkosem; kṣepa — vrháním; aruṇa — načervenalými; apāṅgam — koutky očí; sundara — krásného; bhru — obočí; kuṭī — svraštĕní; taṭam — na okrajích.
Také jsem chtĕl vidĕt tvou tvář se rty chvĕjícími se láskyplným hnĕvem, načervenalé koutky tvých očí vrhajících pohledy úkosem a tvé krásné obočí svraštĕlé hnĕvem.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī zde vysvĕtluje, že obvykle, díky Pánovĕ transcendentální touze, s Ním Jeho čistí oddaní jednají tak, že uspokojují Jeho duchovní touhy. Rukmiṇina láska však byla tak silná, že její jedinečná nálada v této situaci převládla, a tak místo, aby se rozzlobila, omdlela a padla na zem. Kṛṣṇovi se tím však zdaleka neznelíbila, ale zvýšila Jeho transcendentální extázi projevem své všeobjímající lásky k Nĕmu.