SLOKA 35
satyaṁ bhayād iva guṇebhya urukramāntaḥ
śete samudra upalambhana-mātra ātmā
nityaṁ kad-indriya-gaṇaiḥ kṛta-vigrahas tvaṁ
tvat-sevakair nṛpa-padaṁ vidhutaṁ tamo ’ndham
satyam — pravdivé; bhayāt — ze strachu; iva — jako by; guṇebhyaḥ — z hmotných kvalit; urukrama — ó Ty, který konáš transcendentální činy; antaḥ — v nitru; śete — ulehl jsi; samudre — v oceánu; upalambhana-mātraḥ — čisté vĕdomí; ātma — Nejvyšší Duše; nityam — vždy; kat — špatným; indriya-gaṇaiḥ — proti všem hmotným smyslům; kṛta-vigrahaḥ — bojující; tvam — Ty; tvat — Tvými; sevakaiḥ — služebníky; nṛpa — krále; padam — postavení; vidhutam — zavržené; tamaḥ — temnota; andham — slepá.
Ano, můj Pane Urukramo, uléháš v oceán jako kdyby se bál hmotných kvalit, a takto se v čistém vĕdomí zjevuješ v srdci jako Nadduše. Neustále bojuješ s pošetilými hmotnými smysly a vskutku dokonce i Tvoji služebníci zavrhují výsadu kralování, jež vede ke slepotĕ nevĕdomosti.
Ve verši 12 Pán Kṛṣṇa řekl: rājabhyo bibhyataḥ su-bhru samudram śaraṇaṁ gatān – „Ze strachu z králů jsme přijali útočištĕ v oceánu.“ Zde Śrīmatī Rukmiṇī-devī poukazuje na to, že skutečnými vládci tohoto svĕta jsou guṇy, hmotné kvality přírody, které nutí všechny živé bytosti jednat. Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že se Pán Kṛṣṇa obává, že Jeho oddaní podlehnou vlivu kvalit přírody a zapletou se do smyslového požitku, a proto vstupuje do vnitřního oceánu jejich srdcí, kde setrvává jako vševĕdoucí Nadduše (upalambhana-mātra ātmā). Takto chrání své oddané. Slovo upalambhana-mātraḥ také vyjadřuje, že Pán je cílem meditace svých oddaných.
Ve verši 12 Pán Kṛṣṇa také řekl: balavadbhiḥ kṛta-dveṣān – „Znepřátelili jsme si mocné.“ Zde Śrīmatī Rukmiṇī-devī poukazuje na to, že v tomto svĕtĕ jsou ve skutečnosti mocné hmotné smysly. Nejvyšší Pán se pustil do boje se smyslovým požitkem svých oddaných, a tak se neustále snaží jim pomáhat v jejich boji o duchovní čistotu. Když se oddaní osvobodí od nežádoucích hmotných zvyků, Pán se jim zjevuje, a pak se vĕčný láskyplný vztah mezi Pánem a Jeho oddanými stává nezrušitelnou skutečností.
V témže verši Kṛṣṇa uvedl: tyakta-nṛpāsanān — „Vzdali jsme se královského trůnu.“ Zde však Śrīmatī Rukmiṇī-devī poukazuje na to, že postavení politické svrchovanosti v tomto svĕtĕ obvykle přivádí takzvané mocné vůdce do temnoty a slepoty. Říká se, že „moc korumpuje“. I Pánovi milující služebníci se tedy snaží vyhýbat politickým intrikám a mocenské politice. Pán samotný, zcela spokojený ve své duchovní blaženosti, by se stĕží zajímal o svĕtská politická postavení. Śrīmatī Rukmiṇī-devī proto správnĕ vykládá Pánovy činy jako důkaz Jeho svrchované transcendentální povahy.