No edit permissions for Čeština

SLOKA 40

jāḍyaṁ vacas tava gadāgraja yas tu bhūpān
vidrāvya śārṅga-ninadena jahartha māṁ tvam
siṁho yathā sva-balim īśa paśūn sva-bhāgaṁ
tebhyo bhayād yad udadhiṁ śaraṇaṁ prapannaḥ

jāḍyam  —  pošetilost; vacaḥ  —  slova; tava  —  Tvoje; gadāgraja  —  ó Gadāgrajo; yaḥ  —  kdo; tu  —  dokonce; bhū-pān  —  krále; vidrāvya  —  zahánĕjící; śārṅga  —  Śārṅgy, Tvého luku; ninadena  —  drnčením; jahartha  —  odvezl jsi; mām  —  mĕ; tvam  —  Ty; siṁhaḥ  —  lev; yathā  —  jako; sva  —  Tvůj vlastní; balim  —  dar; īśa  —  ó Pane; paśūn  —  zvířata; sva-bhāgam  —  svůj podíl; tebhyaḥ  —  z nich; bhayāt  —  ze strachu; yat  —  toho; udadhim  —  oceánu; śaraṇaṁ-prapannaḥ  —  přijal útočištĕ.

Můj Pane, tak jako lev zažene menší zvířata, aby si vybral svůj právoplatný podíl, Ty jsi zahnal shromáždĕné krále drnčením svého luku Śārṅgy a potom sis jako svůj podíl vzal mĕ. Je tedy naprostá pošetilost, můj milý Gadāgrajo, říci, že jsi přijal útočištĕ v oceánu ze strachu z tĕchto králů.

Ve verši 12 této kapitoly Pán Kṛṣṇa řekl: rājabhyo bibhyataḥ su-bhru samudraṁ śaranaṁ gatān: „Vydĕšeni tĕmito králi jsme přijali útočištĕ v oceánu.“ Podle ācāryů Pán Kṛṣṇa nakonec vyprovokoval Rukmiṇin hnĕv oslavováním ostatních mužů, kteří mohli být jejím manželem, a ona Mu tak zde v hnĕvu říká, že není nevĕdomá, ale že naopak On promluvil pošetile. Říká: „Unesl jsi mĕ v přítomnosti tĕch králů jako lev a zahnal jsi je svým lukem Śārṅgou, takže je pouhá pošetilost říci, že jsi ze strachu z tĕch samých králů odešel do oceánu.“ Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho se královna Rukmiṇī při tĕchto slovech zamračila a vrhala na Pána hnĕvivé pohledy úkosem.

« Previous Next »