SLOKA 42
kānyaṁ śrayeta tava pāda-saroja-gandham
āghrāya san-mukharitaṁ janatāpavargam
lakṣmy-ālayaṁ tv avigaṇayya guṇālayasya
martyā sadoru-bhayam artha-viviita-dṛṣṭiḥ
ka — která žena; anyam — jiného muže; śrayeta — přijala by útočištĕ u; tava — Tvých; pāda — nohou; saroja — lotosových; gandham — vůni; āghrāya — když ucítila; sat — velkými svĕtci; mukharitam — popsaných; janatā — všem lidem; apavargam — udĕlující osvobození; lakṣmī — bohynĕ štĕstí; ālayam — sídlo; tu — ale; avigaṇayya — neberoucí vážnĕ; guṇa — všech transcendentálních vlastností; ālayasya — sídla; martyā — smrtelná; sadā — neustále; uru — velký; bhayam — ten, který má strach; artha — svůj nejlepší zájem; vivikta — rozpoznávající; dṛṣṭiḥ — jejíž vhled.
Vůnĕ Tvých lotosových nohou, které oslavují velcí svĕtci, udĕluje lidem osvobození a je sídlem bohynĕ Lakṣmī. Která žena by přijala útočištĕ u nĕjakého jiného muže poté, co ucítila tuto vůni? Jelikož jsi sídlem transcendentálních vlastností, která smrtelná žena schopná rozpoznat svůj skutečný zájem by nebrala na tuto vůni ohled a místo toho by závisela na nĕkom, kdo neustále podléhá hroznému strachu?
Ve verši 16 Pán Kṛṣṇa tvrdil, že je guṇair hīnāḥ, „prostý všech dobrých vlastností“. Aby toto tvrzení vyvrátila, oddaná Rukmiṇī zde uvádí, že Pán je guṇālaya, „sídlo všech dobrých vlastností“. Takzvaní mocní muži tohoto svĕta mohou v jediném okamžiku upadnout do naprosté bezmocnosti a zmatku. Zkáza je vskutku nevyhnutelným osudem všech mocných mužských tĕl. Pán však má vĕčné, duchovní tĕlo, které je všemocné a nekonečnĕ krásné, a tak, jak zde královna Rukmiṇī tvrdí, jak by mohla kterákoliv rozumná, osvícená žena přijmout útočištĕ u nĕkoho jiného než Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy?