SLOKA 57
dūtas tvayātma-labhane su-vivikta-mantraḥ
prasthāpito mayi cirāyati śūnyam etat
matvā jihāsa idaṁ aṅgam ananya-yogyaṁ
tiṣṭheta tat tvayi vayaṁ pratinandayāmaḥ
dūtaḥ — posel; tvayā — tebou; ātma — Mnĕ; labhane — kvůli získání; su-vivikta — velmi důvĕrná; mantraḥ — jehož rada; prasthāpitaḥ — vyslaný; mayi — když Já; cirāyati — odložil jsem; śūnyam — prázdný; etat — tento (svĕt); matvā — považující; jihāse — chtĕla ses vzdát; idam — tohoto; aṅgam — tĕla; ananya — pro nikoho jiného; yogyam — vhodného; tiṣṭheta — může zůstat; tat — to; tvayi — v tobĕ; vayam — My; pratinanda-yāmaḥ — odpovĕdĕt radostí.
Když jsi vyslala posla se svým nanejvýš důvĕrným plánem a Já jsem přesto odložil cestu za tebou, začala jsi vidĕt celý svĕt jako prázdný a chtĕla jsi opustit tĕlo, které nemohlo být nikdy dáno nikomu jinému než Mnĕ. Nechť ti vždy zůstane tato tvá vznešenost; nemohu ti ji nijak oplatit kromĕ radostného podĕkování za tvoji oddanost.
Śrīmatī Rukmiṇī-devī nemĕla vůbec v úmyslu přijmout jakéhokoliv jiného manžela než Pána Kṛṣṇu, jak uvedla ve zprávĕ Pánu (Bhāg. 10.52.43): yarhy ambujākṣa na labheya bhavat-prasādaṁ jahyām asūn vrata-kṛśān śata-janmabhiḥ syāt – „Jestli nebudu moci získat Tvou milost, prostĕ se vzdám své životní síly, jež bude oslabena tvrdou askezí, kterou budu provádĕt. Potom, po stovkách životů námahy, možná získám Tvou milost.“ Śrīmad-Bhāgavatam pevnĕ prosazuje jedinečnou slávu královny Rukmiṇī-devī.