SLOKA 24
māheśvaraḥ samākrandan
vaiṣṇavena balārditaḥ
alabdhvābhayam anyatra
bhīto māheśvaro jvaraḥ
śaraṇārthī hṛṣīkeśaṁ
tuṣṭāva prayatāñjaliḥ
māheśvaraḥ — (horečná zbraň) Pána Śivy; samākrandan — naříkající; vaiṣṇavena — Vaiṣṇava-jvary; bala — silou; arditaḥ — trýznĕná; alabdhvā — nezískávající; abhayam — nebojácnost; anyatra — jinde; bhītaḥ — vydĕšená; māheśvaraḥ jvaraḥ — Māheśvara-jvara; śaraṇa — po útočišti; arthī — dychtící; hṛṣīkeśam — Pána Kṛṣṇu, vládce smyslů všech bytostí; tuṣṭāva — chválila; prayata-añjaliḥ — s prosebnĕ sepjatýma rukama.
Śiva-jvara, přemožená silou Viṣṇu-jvary, naříkala bolestí. Protože vydĕšená Śiva-jvara nenacházela žádné útočištĕ, přišla za Pánem Kṛṣṇou, vládcem smyslů, s nadĕjí, že získá útočištĕ u Nĕho. Tak začala Pána se sepjatýma rukama chválit.
Jak poukazuje Śrīla Viśvanātha Cakravartī, je významné, že Śiva-jvara musela opustit svého vládce, Pána Śivu, a přímo se uchýlit do útočištĕ Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇy.