SLOKA 25
brahmaṇyasya vadānyasya
tava dāsasya keśava
smṛtir nādyāpi vidhvastā
bhavat-sandarśanārthinaḥ
brahmaṇyasya — který byl oddaný brāhmaṇům; vadānyasya — který by štĕdrý; tava — Tvého; dāsasya — služebníka; keśava — ó Kṛṣṇo; smṛtiḥ — pamĕť; na — ne; adya — dnes; api — dokonce; vidhvastā — ztracená; bhavat — Tvém; sandarśana — pohledu na; arthinaḥ — který toužil po.
Ó Keśavo, jako Tvůj služebník jsem byl oddaný brāhmaṇům, byl jsem k nim štĕdrý a vždy jsem toužil, aby na mĕ spočinul Tvůj pohled. Proto jsem ani dodnes nezapomnĕl (na svůj minulý život).
Śrīla Jīva Gosvāmī komentuje tento verš takto: „Jelikož král Nṛga otevřenĕ prohlásil, že má dvĕ význačné vlastnosti – oddanost brāhmaṇům a štĕdrost – je zřejmé, že tyto vlastnosti mĕl pouze částečnĕ, protože nĕkdo opravdu čistý by se jimi nechlubil. Je také jasné, že král Nṛga považoval tuto zbožnost za oddĕlený, sám o sobĕ vytoužený cíl. Proto plnĕ neoceňoval čistou oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa nebyl jediný cíl Nṛgova života, tak jako byl pro Ambarīṣe Mahārāje, ani na úrovni praxe založené na předpisech. Také nevidíme, že by král Nṛga překonal překážky jako Ambarīṣa, když se na nĕho rozzlobil Durvāsā Muni. Přesto můžeme učinit závĕr, že vzhledem k tomu, že Nṛga byl z nĕjakého důvodu schopen spatřit Pána, musel mít dobrou vlastnost v podobĕ upřímné touhy po Pánovĕ společnosti.“
Śrīla Prabhupāda potvrzuje výše uvedenou analýzu v knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství: „Celkovĕ nebylo vĕdomí Kṛṣṇy vyvinuté. Človĕk vĕdomý si Kṛṣṇy rozvíjí lásku k Bohu, Kṛṣṇovi, a ne lásku ke zbožným nebo bezbožným činnostem, a proto nepodléhá výsledkům tĕchto činů. Jak stojí v Brahma-saṁhitĕ, oddaný není, Pánovou milostí, vystaven následkům plodonosného jednání.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī nabízí tento komentář: „Když Nṛga zmínil ,ten, který toužil, aby na nĕm spočinul Tvůj pohled̀, mĕl na mysli událost týkající se jistého vznešeného oddaného, jehož král Nṛga jednou potkal. Tento oddaný velmi toužil získat chrám pro překrásné Božstvo Nejvyššího Pána a chtĕl také opisy písem jako jsou Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam. Velmi štĕdrý Nṛga tyto vĕci opatřil a oddaného tak potĕšil, že králi požehnal: ,Můj milý králi, nechť na tobĕ spočine zrak Nejvyššího Pána.̀ Od té doby Nṛga toužil spatřit Pána.“