SLOKA 34
hinasti viṣam attāraṁ
vahnir adbhiḥ praśāmyati
kulaṁ sa-mūlaṁ dahati
brahma-svāraṇi-pāvakaḥ
hinasti — zničí; viṣam — jed; attāram — toho, kdo požije; vahniḥ — oheň; adbhiḥ — vodou; praśāmyati — je uhašen; kulam — vlastní rodinu; sa-mūlam — do kořene; dahati — spálí; brahma-sva — brāhmaṇův majetek; araṇi — jehož dřívkem na rozdĕlávání ohnĕ; pāvakaḥ — oheň.
Jed zabíjí pouze osobu, která jej požije, a bĕžný oheň může být uhašen vodou. Oheň zažehnutý dřívkem na rozdĕlávání ohnĕ v podobĕ brāhmaṇova majetku však spálí celou rodinu zlodĕje až do kořene.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī přirovnává oheň zažehnutý krádeží brāhmaṇova majetku k ohni hořícímu v dutinĕ starého stromu. Tento oheň nelze uhasit ani vodou mnoha dešťů. Naopak, spálí celý strom zevnitř, až do kořenů v zemi. Podobnĕ oheň zažehnutý krádeží brāhmaṇova majetku je ten nesmrtonosnĕjší a je třeba se mu za každou cenu vyhnout.