SLOKA 2
pariṣvaktaś cirotkaṇṭhair
gopair gopībhir eva ca
rāmo ’bhivādya pitarāv
āśīrbhir abhinanditaḥ
pariṣvaktaḥ — objatý; cira — dlouho; utkaṇṭhaiḥ — kteří žili v úzkosti; gopaiḥ — pastevci; gopībhiḥ — ženami pastevců; eva — vskutku; ca — také; rāmaḥ — Pán Balarāma; abhivādya — klanící se; pitarau — svým rodičům (Nandovi a Yaśodĕ); āśīrbhiḥ — s požehnáními; abhinanditaḥ — radostnĕ zdravili.
Pastevci a jejich manželky, kteří žili dlouho v úzkosti odloučení, objali Pán Balarāmu. Pán se potom poklonil svým rodičům a oni Ho radostnĕ přivítali požehnáními.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī předkládá tento verš o stávající situaci:
nityānanda-svarūpo 'pi
prema-tapto vrajaukasām
yayau kṛṣṇam api tyaktvā
yas taṁ rāmaṁ muhuḥ stumaḥ
„Opakovanĕ oslavujme Pána Balarāmu. Ačkoliv je původní osobnost vĕčné blaženosti, Nityānanda, bolela Ho Jeho láska k obyvatelům Vraji, a tak je jel navštívit, dokonce i za cenu opuštĕní Pána Kṛṣṇy.“