KAPITOLA ŠEDESÁTÁ ŠESTÁ
Pauṇḍraka, falešný Vāsudeva
Tato kapitola vypráví, jak Pán Kṛṣṇa jel do Kāśī (současného Vārāṇasī) a zabil Pauṇḍraku a Kāśirāje a jak Pánův disk Sudarśana přemohl démona, spálil mĕsto Kāśī a zabil Sudakṣiṇu.
Zatímco byl Pán Baladeva na návštĕvĕ Vraji, král Pauṇḍraka z Karūṣi, podporovaný pošetilci, o sobĕ vyhlásil, že je skutečný Vāsudeva. Tak vyzval Pána Kṛṣṇu touto zprávou: „Jelikož já sám jsem skutečná Osobnost Božství, mĕl by ses vzdát svého falešného nároku na toto postavení, stejnĕ jako mých božských symbolů, a přijmout u mĕ útočištĕ. Jestli tak neučiníš, pak se připrav na bitvu.“
Když Ugrasena a členové jeho královského shromáždĕní uslyšeli Pauṇḍrakovo pošetilé chvástání, všichni se srdečnĕ rozesmáli. Śrī Kṛṣṇa potom řekl Pauṇḍrakovu poslu, aby svému pánu předal vzkaz: „Ó pošetilče, přinutím tĕ vzdát se takzvaného disku Sudarśana a ostatních Mých božských symbolů, jež ses odvážil přijmout. A až padneš na bojišti, staneš se útočištĕm psů.“
Pán Kṛṣṇa potom odjel do Kāśī. Když Pauṇḍraka vidĕl Pána připravujícího se na bitvu, rychle vyjel z mĕsta, aby se s Ním utkal se svým vojskem. Jeho přítel Kāśirāja ho následoval a velel zadnímu voji. Pán Kṛṣṇa zničil vojska Pauṇḍraky a Kāśirāje, tak jako oheň vesmírné zkázy ničí každou živou bytost na všech svĕtových stranách. Po potrestání Pauṇḍraky ho i s Kāśirājem Pán sťal svým diskem Sudarśana a vrátil se do Dvāraky. Jelikož Pauṇḍraka neustále meditoval o Nejvyšším Pánu a dokonce se oblékal jako On, dosáhl osvobození.
Když Kṛṣṇa sťal Kāśirāje, králova hlava odlétla do jeho mĕsta a jakmile ji jeho královny, synové a ostatní příbuzní spatřili, všichni začali naříkat. Tehdy Kāśirājův syn jménem Sudakṣiṇa, který chtĕl pomstít otcovu smrt, začal uctívat Pána Śivu se zámĕrem otcova vraha zničit. Pán Śiva, potĕšený Sudakṣiṇovým uctíváním, mu nabídl výbĕr požehnání a Sudakṣiṇa požádal o způsob, jak zabít toho, jenž zabil jeho otce. Pán Śiva mu poradil uctívat oheň Dakṣiṇāgni obřady černé magie. Sudakṣiṇa to udĕlal a následnĕ se z obĕtní jámy zjevil strašlivý démon s tĕlem z plamenů. Démon se vztyčil s ohnivým trojzubcem v ruce a okamžitĕ vyrazil do Dvāraky.
Obyvatelé hlavního mĕsta Pána Kṛṣṇy se polekali, když se démon přiblížil k mĕstu, ale Pán Kṛṣṇa je ujistil o ochranĕ a vyslal svou Sudarśana cakru, aby čelila magickému výtvoru Pána Śivy. Sudarśana přemohla démona, který se potom vrátil do Vārāṇasī a spálil Sudakṣiṇu na popel spolu s jeho knĕžími. Disk Sudarśana, následující démona, vstoupil do Vārāṇasī a vypálil celé mĕsto do základů. Pak se Pánův disk vrátil po Jeho bok ve Dvārace.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, zatímco byl Pán Balarāma na návštĕvĕ Nandovy vesnice ve Vraji, vládce Karūṣi, pošetile si myslící „Jsem Nejvyšší Pán, Vāsudeva“, vyslal k Pánu Kṛṣṇovi posla.
SLOKA 2: Pauṇḍraku povzbudily lichotky dĕtinských lidí, kteří mu řekli: „Jsi Vāsudeva, Nejvyšší Pán a vládce vesmíru, který nyní sestoupil na Zemi.“ Představoval si tedy, že je neklesající Osobnost Božství.
SLOKA 3: Tak omezený král Pauṇḍraka vyslal posla k nevyzpytatelnému Pánu Kṛṣṇovi do Dvāraky. Pauṇḍraka jednal přesnĕ jako neinteligentní dítĕ, které ostatní dĕti považují za krále.
SLOKA 4: Posel přijel do Dvāraky, našel lotosookého Kṛṣṇu v Jeho královském shromáždĕní a přednesl tomuto všemocnému Pánu králův vzkaz.
SLOKA 5: (Posel Pauṇḍrakovým jménem pravil:) Jsem jediný Pán Vāsudeva a žádný jiný není. To já jsem sestoupil do tohoto svĕta, abych projevil milost živým bytostem. Proto se vzdej svého falešného jména.
SLOKA 6: Ó Sātvato, vzdej se mých osobních symbolů, které nyní z pošetilosti nosíš, a přijď u mnĕ přijmout útočištĕ. Pokud tak neučiníš, potom se mnou musíš bojovat.
SLOKA 7: Śukadeva Gosvāmī pravil: Král Ugrasena a ostatní členové shromáždĕní se hlasitĕ rozesmáli, když slyšeli toto prázdné chvástání neinteligentního Pauṇḍraky.
SLOKA 8: Když se Pán, Osobnost Božství, pobavil vtipy ze shromáždĕní, řekl poslovi (aby předal vzkaz svému pánovi:) „Ty pošetilče, opravdu vypustím zbranĕ, jimiž se takto chvástáš.
SLOKA 9: „Až budeš ležet mrtvý, ó pošetilče, s tváří pokrytou supy, volavkami a ptáky vaṭa, staneš se útočištĕm psů.“
SLOKA 10: Když Pán takto promluvil, posel doručil Jeho urážlivou odpovĕď svému pánovi v její úplnosti. Pán Kṛṣṇa potom nastoupil do svého kočáru a odjel do blízkosti Kāśī.
SLOKA 11: Když mocný bojovník Pauṇḍraka zpozoroval přípravy Pána Kṛṣṇy na bitvu, rychle vyjel z mĕsta se dvĕma úplnými vojenskými jednotkami.
SLOKA 12-14: Pauṇḍrakův přítel, král Kāśī, jel vzadu, ó králi, a vedl zadní voj se třemi akṣauhiṇīmi. Pán Kṛṣṇa spatřil Pauṇḍraku nést Pánovy vlastní znaky, jako je lastura, disk, meč a kyj, a také napodobeninu luku Śārṅga a znaku Śrīvatsa. Mĕl na sobĕ falešný drahokam Kaustubha, byl ozdoben girlandou lesních kvĕtů a oblečen do svrchního a spodního odĕvu z kvalitního žlutého hedvábí. Na praporu mĕl obraz Garuḍy a na hlavĕ cennou korunu a zářící náušnice tvaru žraloka.
SLOKA 15: Pán Hari se srdečnĕ rozesmál, když vidĕl, jak se král oblékl, aby přesnĕ napodobil Jeho vlastní vzezření, přesnĕ jako herec na jevišti.
SLOKA 16: Nepřátelé Pána Hariho napadli trojzubci, kyji, palicemi, bodci, zbranĕmi ṛṣti, ozubenými šipkami, kopími, meči, sekerami a šípy.
SLOKA 17: Pán Kṛṣṇa však vojsku Pauṇḍraky a Kāśirāji, které tvořili sloni, kočáry, jízda a pĕchota, divoce vrátil úder. Sužoval své nepřátele svým kyjem, mečem, diskem Sudarśana a šípy, tak jako oheň zkázy sužuje různé druhy tvorů na konci vesmírného vĕku.
SLOKA 18: Bojištĕ, poseté kočáry, koňmi, slony, lidmi, mulami a velbloudy, které Pánova disková zbraň rozsekala na kusy, zářilo jako dĕsivé hřištĕ Pána Bhūtapatiho a tĕšilo moudré.
SLOKA 19: Pán Kṛṣṇa potom oslovil Pauṇḍraku: Můj milý Pauṇḍrako, nyní na tebe vypouštím právĕ ty zbranĕ, o kterých jsi mluvil skrze svého posla.
SLOKA 20: Ó pošetilče, nyní tĕ přinutím vzdát se Mého jména, které jsi falešnĕ přijal. A jistĕ u tebe přijmu útočištĕ, pokud si nebudu přát s tebou bojovat.
SLOKA 21: Poté, co Pán Kṛṣṇa takto Pauṇḍraku zesmĕšnil, zničil svými ostrými šípy jeho kočár a potom mu uťal hlavu diskem Sudarśana, tak jako Pán Indra usekne vrchol hory svým hromoklínem.
SLOKA 22: Pán Kṛṣṇa svými šípy podobnĕ srazil Kāśirājovu hlavu z tĕla, a nechal ji odletĕt do mĕsta Kāśī jako lotos vržený vĕtrem.
SLOKA 23: Když Pán Kṛṣṇa takto zabil závistivého Pauṇḍraku a jeho spojence, vrátil se do Dvāraky. Bĕhem jeho vstupu do mĕsta nebeští Siddhové opĕvovali Jeho nesmrtelnou, nektarovou slávu.
SLOKA 24: Neustálou meditací o Nejvyšším Pánu Pauṇḍraka zničil všechna svá hmotná pouta. Napodobováním vzezření Pána Kṛṣṇy, ó králi, se v konečném smyslu stal vĕdomým Kṛṣṇy.
SLOKA 25: Lidé, kteří spatřili u brány královského paláce ležet hlavu ozdobenou náušnicemi, byli zmateni. Nĕkteří se ptali: „Co je to?“ a ostatní říkali: „Je to hlava, ale čí?“
SLOKA 26: Můj milý králi, když v ní poznali hlavu svého krále – vládce Kāśī – jeho královny, synové a ostatní příbuzní, spolu se všemi obyvateli mĕsta, propukli v usedavý nářek: „Bĕda, jsme zabiti! Ó můj pane, můj pane!“
SLOKA 27-28: Poté, co králův syn Sudakṣiṇa pro svého otce vykonal povinné pohřební obřady, se rozhodl: „Jedinĕ zabitím vraha mého otce mohu pomstít jeho smrt.“ Štĕdrý Sudakṣiṇa tedy společnĕ se svými knĕžími začal s nesmírnou pozorností uctívat Pána Maheśvaru.
SLOKA 29: Mocný Pán Śiva, potĕšený uctíváním, se zjevil na svatém místĕ Avimukta a nabídl Sudakṣiṇovi svůj výbĕr požehnání. Princ si jako své požehnání vybral způsob, jak zabít vraha svého otce.
SLOKA 30-31: Pán Śiva mu řekl: „Spolu s brāhmaṇy služ ohni Dakṣiṇāgni – původnímu knĕzi – podle předpisů obřadu abhicāra. Pak oheň Dakṣiṇāgni společnĕ s mnoha Pramathy splní tvoji touhu, pokud ji zmĕříš proti nĕkomu nepřátelskému vůči brāhmaṇům.“ Takto poučený Sudakṣiṇa přísnĕ dodržoval obřadní sliby a vyvolal abhicāru proti Pánu Kṛṣṇovi.
SLOKA 32-33: Potom z obĕtní jámy vyšlehl oheň a přijal podobu nesmírnĕ dĕsivé, nahé osoby. Toto ohnivé stvoření mĕlo plnovous a pramen vlasů jako roztavená mĕď a z jeho očí sršely žhavé uhlíky. Jeho tvář s tesáky a strašlivĕ klenutým a svraštĕlým obočím působila nanejvýš hrozivĕ. Zatímco si démon jazykem olizoval koutky úst, třásl svým planoucím trojzubcem.
SLOKA 34: Na nohách vysokých jako palmy se netvor hnal ke Dvārace v doprovodu duchů, třásl zemí a spaloval svĕt na všech svĕtových stranách.
SLOKA 35: Když obyvatelé Dvāraky uvidĕli blížit se ohnivého démona stvořeného obřadem abhicāra, všichni se polekali jako zvířata vydĕšená lesním požárem.
SLOKA 36: Strachem rozrušení lidé volali na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který hrál kostky na královském dvoře: „Zachraň nás! Zachraň nás, ó Pane tří svĕtů, před tímto ohnĕm spalujícím mĕsto!“
SLOKA 37: Když Pán Kṛṣṇa slyšel rozrušení lidí a vidĕl, že jsou rozrušeni i Jeho vlastní muži, tento nanejvýš kvalifikovaný dárce útočištĕ se jen zasmál a řekl jim: „Nebojte se; Já vás ochráním.“
SLOKA 38: Všemocný Pán, vnitřní a vnĕší svĕdek všech bytostí, pochopil, že netvor byl stvořen Pánem Śivou z obĕtního ohnĕ. Aby Kṛṣṇa démona porazil, poslal svůj disk, který čekal po Jeho boku.
SLOKA 39: Tato Sudarśana, disková zbraň Pána Mukundy, zářila jako milióny sluncí. Její záře planula jako oheň vesmírné zkázy a svým žárem působila bolest obloze, všem svĕtovým stranám, nebesům a Zemi a také ohnivému démonovi.
SLOKA 40: Ó králi, ohnivé stvoření vzniklé černou magií a zastavené mocí zbranĕ Pána Kṛṣṇy odvrátilo tvář a ustoupilo. Démon stvořený k násilí se potom vrátil do Vārāṇasī, které obklopil a potom spálil Sudakṣiṇu a jeho knĕží, třebaže ho Sudakṣiṇa stvořil.
SLOKA 41: Disk Pána Viṣṇua při pronásledování ohnivého démona také vstoupil do Vārāṇasī a vypálil mĕsto do základů, včetnĕ všech jeho snĕmovních síní a obytných paláců s vyvýšenými verandami, jeho četných tržišť, bran, rozhleden, skladišť a pokladnic a všech budov pro slony, konĕ, kočáry a obilí.
SLOKA 42: Po spálení celého mĕsta Vārāṇasī se Sudarśana cakra Pána Viṣṇua vrátila po bok Śrī Kṛṣṇy, jehož činy jsou prosté námahy.
SLOKA 43: Každý smrtelník, který vypráví tuto hrdinnou zábavu Pána Uttamaḥ-śloky nebo ji jen pozornĕ vyslechne, bude zbaven všech hříchů.