SLOKA 40
kṛtyānalaḥ pratihataḥ sa rathānga-pāṇer
astraujasā sa nṛpa bhagna-mukho nivṛttaḥ
vārāṇasīṁ parisametya sudakṣiṇaṁ taṁ
sartvig-janaṁ samadahat sva-kṛto ’bhicāraḥ
kṛtyā — stvořený mystickou silou; analaḥ — oheň; pratihataḥ — zastavený; saḥ — on; ratha-aṅga-pāṇeḥ — Pána Kṛṣṇy, který v ruce drží disk Sudarśana; astra — zbranĕ; ojasā — mocí; saḥ — on; nṛpa — ó králi; bhagna-mukhaḥ — odvracející se; nivṛttaḥ — když přestal; vārānasīm — ke mĕstu Vārāṇasī; parisametya — blížící se ze všech stran; sudakṣiṇam — Sudakṣiṇu; tam — jeho; sa — společnĕ s; ṛtvik-janam — jeho knĕžími; samadahat — spálil; sva — jím samotným (Sudakṣiṇou); kṛtaḥ — stvořený; abhicāraḥ — určený k násilí.
Ó králi, ohnivé stvoření vzniklé černou magií a zastavené mocí zbranĕ Pána Kṛṣṇy odvrátilo tvář a ustoupilo. Démon stvořený k násilí se potom vrátil do Vārāṇasī, které obklopil a potom spálil Sudakṣiṇu a jeho knĕží, třebaže ho Sudakṣiṇa stvořil.
Śrīla Prabhupāda komentuje takto: „Jelikož se mu nepodařilo zapálit Dvāraku, vrátil se do Vārāṇasī, Kāśirājova království. Následkem jeho návratu všechny knĕží, kteří radami pomáhali v černém umĕní manter, i se Sudakṣiṇou, který je takto zamĕstnal, spálila na popel planoucí záře ohnivého démona. Černé umĕní manter popsané v tantrách má taková pravidla, že nezabije-li mantra nepřítele, pak zabije původce, protože nĕkoho zabít musí. Sudakṣiṇa byl původcem a knĕží mu pomáhali; proto všichni shořeli na prach. Takový je osud démonů: nĕco vytvoří, aby zabili Boha, ale stejná zbraň potom usmrtí je.“