SLOKA 19-21
mūṣalāhata-mastiṣko
vireje rakta-dhārayā
girir yathā gairikayā
prahāraṁ nānucintayan
punar anyaṁ samutkṣipya
kṛtvā niṣpatram ojasā
tenāhanat su-saṅkruddhas
taṁ balaḥ śatadhācchinat
tato ’nyena ruṣā jaghne
taṁ cāpi śatadhācchinat
mūṣala — kyjem; āhata — udeřená; mastiṣkaḥ — jeho lebka; vireje — vypadal zářivĕ; rakta — krve; dhārayā — řinutím; giriḥ — hora; yathā — jako; gairikayā — s červeným oxidem; prahāram — úder; na — ne; anucintayan — beroucí vážnĕ; punaḥ — znovu; anyam — další (strom); samutkṣipya — vyvracející; kṛtvā — činící; niṣpatram — bez listí; ojasā — silnĕ; tena — jím; ahanat — udeřil; su-saṅkruddhaḥ — zcela rozhnĕvaného; tam — ten; balaḥ — Pán Balarāma; śatadhā — na stovky kusů; acchinat — rozbil; tataḥ — potom; anyena — dalším; ruṣā — zuřivĕ; jaghne — udeřil; tam — ten; ca — a; api — také; śatadhā — na stovky kusů; acchinat — rozbil.
Dvividu, udeřeného do lebky Pánovým kyjem, zářivĕ ozdobila řinoucí se krev jako horu zkrášlenou červeným oxidem. Nebral na zranĕní ohled a vyvrátil další strom, zbavil jej násilím listí a udeřil Pána znovu. Nyní rozhnĕvaný Pán Balarāma rozbil strom na stovky kusů, načež se Dvivida chopil dalšího stromu a zuřivĕ Pána znovu udeřil. I tento strom Pán rozbil na stovky kusů.