SLOKA 1-2
śrī-rājovāca
yena yenāvatāreṇa
bhagavān harir īśvaraḥ
karoti karṇa-ramyāṇi
mano-jñāni ca naḥ prabho
yac-chṛṇvato ’paity aratir vitṛṣṇā
sattvaṁ ca śuddhyaty acireṇa puṁsaḥ
bhaktir harau tat-puruṣe ca sakhyaṁ
tad eva hāraṁ vada manyase cet
śrī-rājā uvāca—král se ptal (Śukadevy Gosvāmīho); yena yena avatāreṇa—zábavy projevené inkarnacemi různého druhu; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; hariḥ—Pán; īśvaraḥ—vládce; karoti—předvádí; karṇa-ramyāṇi—byly všechny velmi příjemné uchu; manaḥ-jñāni—přitažlivé pro mysl; ca—také; naḥ—nás; prabho—můj pane, Śukadevo Gosvāmī; yat-śṛṇvataḥ—každého, kdo pouze naslouchá těmto vyprávěním; apaiti—mizí; aratiḥ—nezajímavost; vitṛṣṇā—nečistoty v mysli, které způsobují, že nemáme zájem o vědomí Kṛṣṇy; sattvam ca—existence v srdci; śuddhyati—očišťuje se; acireṇa—brzy; puṁsaḥ—kohokoliv; bhaktiḥ harau—oddanost a služba Pánu; tat-puruṣe—s vaiṣṇavy; ca—také; sakhyam—záliba ve sdružování se; tat eva—pouze to; hāram—činnosti Pána, které by měly být vyslechnuty a nošeny na krku jako girlanda; vada—prosím mluv; manyase—považuješ to za vhodné; cet—jestliže.
Král Parīkṣit řekl: “Můj pane, Śukadevo Gosvāmī, všechny činnosti projevené inkarnacemi Nejvyšší Osobnosti Božství jistě lahodí uchu a mysli. Stačí, když o nich člověk jen naslouchá, a nečistoty z jeho mysli okamžitě zmizí. Obvykle se zdráháme naslouchat o činnostech Pána, ale Kṛṣṇovy činnosti v dětství jsou tak přitažlivé, že automaticky těší mysl a ucho. Tak zaniká záliba v naslouchání o hmotných věcech, která je hlavní příčinou hmotné existence, a člověk postupně rozvíjí oddanou službu Nejvyššímu Pánu, připoutanost k Němu a přátelství s oddanými, kteří nám dávají dar vědomí Kṛṣṇy. Vyprávěj prosím o těchto Pánových činnostech, považuješ-li to za vhodné.”
V Prema-vivartě je řečeno:
kṛṣṇa-bahirmukha haiyā bhoga-vāñchā kare
nikaṭa-stha māyā tāre jāpaṭiyā dhare
Naše hmotná existence je māyā neboli iluze, pod jejímž vlivem toužíme po různých druzích hmotného požitku, a proto se stěhujeme do různých druhů těl (bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā). Asann api kleśada āsa dehaḥ-dokud máme tato dočasná těla, přinášejí nám strádání různého druhu (ādhyātmika, ādhibhautika a ādhidaivika). To je hlavní příčina všeho utrpení, kterou však můžeme odstranit tím, že obnovíme své vědomí Kṛṣṇy. Všechna védská písma od Vyāsadevy a dalších velkých mudrců proto mají za cíl obnovit naše vědomí Kṛṣṇy, které začíná ožívat díky śravaṇa-kīrtanam. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ (Bhāg. 1.2.17). Śrīmad-Bhāgavatam a další védské texty existují pouze proto, aby nám daly příležitost naslouchat o Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa projevuje různé avatāry neboli inkarnace, z nichž každý je podivuhodný a podněcuje naši zvídavost, ale celkově vzato, avatārové, jako je Matsya, Kūrma a Varāha, nejsou tak přitažliví jako Kṛṣṇa. Především nám však chybí záliba v naslouchání o Kṛṣṇovi, a to je hlavní příčina našeho utrpení.
Zde však Mahārāja Parīkṣit konkrétně uvádí, že úžasné dětské činnosti Kṛṣṇy, které udivovaly matku Yaśodu a ostatní obyvatele Vraji, jsou zvláště přitažlivé. Hned na počátku svého dětství Kṛṣṇa zabil Pūtanu, Tṛṇāvartu a Śakatāsuru a ukázal ve svých ústech celý vesmír. Díky Kṛṣṇovým zábavám, které přicházely jedna za druhou, tedy matka Yaśodā a všichni obyvatelé Vraji nevycházeli z údivu. Způsobem, jak obnovit naše vědomí Kṛṣṇy, je ādau śraddhā tataḥ sādhu-saṅgaḥ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.4.15). Kṛṣṇovy zábavy lze náležitě přijmout od oddaných. Pokud člověk nasloucháním o Kṛṣṇových činnostech v podání vaiṣṇavů vyvinul alespoň trochu vědomí Kṛṣṇy, začnou ho přitahovat vaiṣṇavové, které nic jiného než vědomí Kṛṣṇy nezajímá. Proto Parīkṣit Mahārāja doporučuje, aby každý naslouchal o Kṛṣṇových dětských činnostech, které jsou přitažlivější než činnosti jiných inkarnací, jako je Matsya, Kūrma a Varāha. Mahārāja Parīkṣit chtěl od Śukadevy Gosvāmīho slyšet víc a víc a žádal ho, aby pokračoval v popisu Kṛṣṇových dětských zábav, o nichž je snadné naslouchat a jež víc a víc podněcují naši zvídavost.