SLOKA 18
ekadāroham ārūḍhaṁ
lālayantī sutaṁ satī
garimāṇaṁ śiśor voḍhuṁ
na sehe giri-kūṭavat
ekadā—jednou (podle odhadu, když byl Kṛṣṇovi jeden rok); āroham—na klíně své matky; ārūḍham—jenž seděl; lālayantī—laskala; sutam—svého syna; satī—matka Yaśodā; garimāṇam—kvůli zvětšení tíhy; śiśoḥ—dítěte; voḍhum—unést Ho; na—ne; sehe—mohla; giri-kūṭa-vat—připomínající tíhu vrcholu hory.
Jednoho dne, rok po Kṛṣṇově zjevení, matka Yaśodā laskala svého syna na svém klíně. Náhle však cítila, že je těžší než vrchol hory, a nemohla Jeho tíhu dále snášet.
Lālayantī. Matka někdy vyhazuje své dítě do vzduchu a dítě se směje, když jí spadne do náručí, a také matce to působí radost. I Yaśodā to dělávala, ale tentokrát Kṛṣṇa ztěžkl a nemohla Jeho tíhu unést. Za těchto okolností je zřejmé, že Kṛṣṇa si byl vědom blížícího se Tṛṇāvartāsury, který Ho měl odnést daleko od matky. Kṛṣṇa věděl, že když Tṛṇāvarta přijde a sebere jí Ho z klína, matka Yaśodā se bude velice rmoutit. Nechtěl, aby jí démon nějak ublížil. Proto jakožto zdroj všeho (janmādy asya yataḥ) přijal tíhu celého vesmíru. Dítě sedělo na klíně Yaśody, která tudíž vlastnila všechno na světě, ale když tak ztěžklo, musela Ho odložit. Tak dala Tṛṇāvartāsurovi příležitost si Ho odnést a nějakou dobu si s Ním hrát, než se dítě vrátí zpátky na klín své matky.