SLOKA 5
tad deva-deva bhavataś caraṇāravinda-
sevānubhāvam iha paśyatu loka eṣaḥ
ye tvāṁ bhajanti na bhajanty uta vobhayeṣāṁ
niṣṭhāṁ pradarśaya vibho kuru-sṛñjayānām
tat — proto; deva-deva — ó Pane pánů; bhavataḥ — Tvým; caraṇa-aravinda — lotosovým nohám; sevā — služby; anubhāvam — moc; iha — v tomto svĕtĕ; paśyatu — nechť vidí; lokaḥ — obyvatelé; eṣaḥ — tito; ye — kteří; tvām — Tebe; bhajanti — uctívají; na bhajanti — neuctívají; uta vā — nebo jinak; ubhayeṣām — obou; niṣṭhām — postavení; pradarśaya — prosím ukaž; vibho — ó všemocný; kuru-sṛñjayānām — Kuruovců a Sṛñjayů.
Proto, ó Pane pánů, nechť lidé tohoto svĕta spatří moc oddané služby Tvým lotosovým nohám. Prosím, ukaž jim, ó všemocný, postavení tĕch Kuruovců a Sṛñjayů, kteří Tĕ uctívají, a tĕch, kteří Tĕ neuctívají.
Zde jasnĕ vidíme srdce kazatele. Velký oddaný Yudhiṣṭhira Mahārāja prosí Pána Kṛṣṇu, aby jasnĕ ukázal výsledek Jeho uctívání a výsledek Jeho neuctívání. Pokud by to lidé tohoto svĕta pochopili, mohli by začít poznávat, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a že konečný zájem každé bytosti spočívá v odevzdání se Mu. Velké autority potvrzují, že Yudhiṣṭhira Mahārāja je čistý oddaný Pána, a tak jeho skutečnou motivací při plnĕní jeho povinnosti krále bylo prosadit svrchovanost Pána Kṛṣṇy jako Nejvyšší Osobnosti Božství. To je skutečný význam činností Pāṇḍuovců, které popisují jak Śrīmad-Bhāgavatam tak Mahābhārata.