SLOKA 12-13
vayaṁ purā śrī-mada-naṣṭa-dṛṣṭayo
jigīṣayāsyā itaretara-spṛdhaḥ
ghnantaḥ prajāḥ svā ati-nirghṛṇāḥ prabho
mṛtyuṁ puras tvāvigaṇayya durmadāḥ
ta eva kṛṣṇādya gabhīra-raṁhasā
durante-vīryeṇa vicālitāḥ śriyaḥ
kālena tanvā bhavato ’nukampayā
vinaṣṭa-darpāś caraṇau smarāma te
vayam — my; purā — v minulosti; śrī — majestátu; mada — opojením; naṣṭa — ztracena; dṛṣṭayaḥ — jejichž schopnost vidĕt; jigīṣayā — s touhou po dobytí; asyāḥ — této (Zemĕ); itara-itara — jeden s druhým; spṛdhaḥ — vedoucí spory; ghnantaḥ — napadající; prajāḥ — obyvatele; svāḥ — své vlastní; ati — nesmírnĕ; nirghṛṇāḥ — krutí; prabho — ó Pane; mṛtyum — smrt; puraḥ — před; tvā — Tebou; avigaṇayya — neberoucí ohled; durmadāḥ — pyšní; te — oni (my); eva — vskutku; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; adya — nyní; gabhīra — záhadný; raṁhasā — jehož pohyb; duranta — nezadržitelná; vīryeṇa — jehož moc; vicālitāḥ — přinuceni opustit; śriyaḥ — z našeho majestátu; kālena — časem; tanvā — Tvou osobní podobu; bhavataḥ — Tvou; anukampayā — milostí; vinaṣṭa — zničená; darpāḥ — jejichž pýcha; caraṇau — dvĕ nohy; smarāma — nechť můžeme vzpomínat na; te — Tvé.
V minulosti jsme, zaslepeni opojením z bohatství, chtĕli dobýt tuto Zemi, a tak jsme spolu bojovali kvůli dosažení vítĕzství a krutĕ jsme sužovali své poddané. Pyšnĕ jsme přehlíželi Tebe, ó Pane, který před námi stojíš jako smrt. Nyní však, ó Kṛṣṇo, nás tato Tvá mocná podoba zvaná čas, pohybujícící se záhadnĕ a nezadržitelnĕ, o majestát připravila. Teď, když jsi milostivĕ zničil naši pýchu, žádáme jen o to, abychom mohli vzpomínat na Tvé lotosové nohy.