SLOKA 35
ādhāvataḥ sa-gadaṁ tasya bāhuṁ
bhallena chittvātha rathāṅgam adbhutam
vadhāya śālvasya layārka-sannibhaṁ
bibhrad babhau sārka ivodayācalaḥ
ādhāvataḥ — bĕžící k Nĕmu; sa-gadam — nesoucí kyj; tasya — jeho; bāhum — paži; bhallena — zvláštním druhem šípu; chittvā — utínající; atha — potom; ratha-aṅgam — svůj disk; adbhutam — úžasný; vadhāya — pro zabití; śālvasya — Śālvy; laya — v dobĕ zkázy vesmíru; arka — slunci; sannibham — přesnĕ se podobající; bibhrat — držící; babhau — zářil; sa-arkaḥ — se sluncem; iva — jako kdyby; udaya — východu slunce; acalaḥ — hora.
Zatímco se na Nĕho Śālva řítil, Pán vystřelil šipku bhalla a usekl mu paži držící kyj. Když se Kṛṣṇa nakonec rozhodl Śālvu zabít, pozvedl svůj disk Sudarśanu, který připomínal slunce v dobĕ zkázy vesmíru. Zářící Pán vypadal jako nejvýchodnĕjší hora nesoucí vycházející slunce.