SLOKA 25-26
ṛṣer bhagavato bhūtvā
śiṣyo ’dhītya bahūni ca
setihāsa-purāṇāni
dharma-śāstrāṇi sarvaśaḥ
adāntasyāvinītasya
vṛthā paṇḍita-māninaḥ
na guṇāya bhavanti sma
naṭasyevājitātmanaḥ
ṛṣeḥ — mudrce (Vyāsadevy); bhagavataḥ — inkarnace Boha; bhūtvā — stávající se; śiṣyaḥ — žákem; adhītya — studující; bahūni — mnohá; ca — a; sa — spolu s; itihāsa — eposy; purāṇāni — a Purāṇami; dharma-śāstrāṇi — písma popisující náboženské povinnosti človĕka; sarvaśaḥ — plnĕ; adāntasya — pro toho, kdo se neovládá; avinītasya — nepokorného; vṛthā — nadarmo; paṇḍita — učenou autoritu; māninaḥ — považujícího se za; na guṇāya — nevedoucí k dobrým vlastnostem; bhavanti sma — staly se; naṭasya — herce; iva — jako; ajita — nepřemožená; ātmanaḥ — jehož mysl.
Ačkoliv je žákem božského mudrce Vyāsy a zevrubnĕ pod jeho vedením prostudoval mnohá písma, včetnĕ zákoníků náboženských povinností, eposů a Purāṇ, veškeré toto studium u nĕho nevytvořilo dobré vlastnosti. Naopak, jeho studium písem se podobá hercovĕ studiu role, neboť se neovládá, není pokorný a nadarmo se pokládá za učenou autoritu, třebaže nepřemohl vlastní mysl.
Nĕkdo by mohl namítnout, že se Romaharṣaṇa dopustil nevinné chyby, když nevyjádřil Pánu Balarāmovi uznání, ale tento argument zde vyvrací tvrdá kritika od Pána Balarāmy.