SLOKA 4
gadām udyamya kārūṣo
mukundaṁ prāha durmadaḥ
diṣṭyā diṣṭyā bhavān adya
mama dṛṣṭi-pathaṁ gataḥ
gadām — svůj kyj; udyamya — třímající; kārūṣaḥ — král Karūṣi (Dantavakra); mukundam — Pánu Kṛṣṇovi; prāha — řekl; durmadaḥ — opojený pošetilou pýchou; diṣṭyā — štĕstím; diṣṭyā — štĕstím; bhavān — Ty; adya — dnes; mama — mého; dṛṣṭi — zraku; patham — do cesty; gataḥ — přišel jsi.
Lehkomyslný král Karūṣi pozvedl kyj a řekl Pánu Mukundovi: „Jaké štĕstí! Jaké štĕstí – že jsi se dnes objevil přede mnou!
Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že po čekání trvajícím tři životy se Dantavakra, dříve vrátný na Vaikuṇṭĕ, nyní mohl vrátit do duchovního svĕta. Transcendentální význam jeho výroku tedy je: „Jak požehnaný! Jak požehnaný jsem, že se dnes mohu vrátit do svého přirozeného postavení v duchovním svĕtĕ!“
V příštím verši Dantavakra označí Kṛṣṇu slovem mātuleya, bratranec z matčiny strany. Dantavakrova matka Śrutaśravā byla sestra Kṛṣṇova otce Vasudevy.