SLOKA 35
nāhaṁ bhakṣitavān amba
sarve mithyābhiśaṁsinaḥ
yadi satya-giras tarhi
samakṣaṁ paśya me mukham
na—ne; aham—Já; bhakṣitavān—jedl bláto; amba—Má milá maminko; sarve—oni všichni; mithya-abhiśaṁsinaḥ—všichni lžou, jen na Mě žalují, abys Mě potrestala; yadi—je-li to skutečně tak; satya-giraḥ—že mluvili pravdu; tarhi—potom; samakṣam—přímo; paśya—prohlédni; me—Moje; mukham—ústa.
Pán Śrī Kṛṣṇa odpověděl: “Moje milá maminko, žádné bláto jsem nejedl. Všichni Moji přátelé, kteří na Mě žalují, jsou lháři. Pokud si myslíš, že mluví pravdu, můžeš se Mi přímo podívat do pusy a přesvědčit se sama.”
Kṛṣṇa ze sebe dělal nevinné dítě, aby zvětšil transcendentální extázi mateřské lásky. V śāstrách je řečeno: tāḍana-bhayān mithyoktir vātsalya-rasa-poṣikā. To znamená, že malé dítě někdy lže-může například něco ukrást nebo sníst a přitom tvrdit, že to neudělalo. To běžně vidíme v hmotném světě, ale ve vztahu ke Kṛṣṇovi je to něco jiného-tyto činnosti mají oddaného naplnit transcendentální extází. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, si hrál na lháře a obviňoval ze lži všechny ostatní oddané. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.12.11) je uvedeno: kṛta-puṇya-puñjāḥ-tohoto extatického postavení může oddaný dosáhnout po mnoha životech oddané služby. Ti, kdo nahromadili výsledky velkého množství zbožných činností, mohou dospět do stádia, kdy se budou stýkat s Kṛṣṇou a hrát si s Ním jako obyčejní kamarádi. Tyto projevy transcendentální služby by neměly být pokládány za lživá obvinění. Nikdo by neměl takové oddané prohlašovat za obyčejné chlapce, kteří lžou, neboť této možnosti sdružovat se s Kṛṣṇou dosáhli po tvrdé askezi (tapasā brahmacaryeṇa śamena ca damena ca).