SLOKA 4
mahad-vicalanaṁ nṝṇāṁ
gṛhiṇāṁ dīna-cetasām
niḥśreyasāya bhagavan
kalpate nānyathā kvacit
mahat-vicalanam—návštěvy velkých osobností; nṝṇām—v domech obyčejných lidí; gṛhiṇām—zvláště hospodářů; dīna-cetasām—kteří jsou prostomyslní, neboť se starají jen o zaopatření rodiny a nic víc; niḥśreyasāya—velká osobnost nemá žádný jiný důvod, proč navštívit gṛhasthu, než pro jeho dobro; bhagavan—ó mocný oddaný; kalpate—tak je třeba to brát; na anyathā—ne za nějakým jiným účelem; kvacit—kdykoliv.
“Ó můj pane, mocný oddaný, osoby, jako jsi ty, se pohybují z místa na místo nikoliv kvůli svým vlastním zájmům, ale kvůli prostomyslným gṛhasthům (hospodářům). Jinak nemají důvod chodit z jednoho místa na druhé.”
Jak Nanda Mahārāja správně řekl, Gargamuni jako oddaný nic nepotřeboval. Kṛṣṇa také nic nepotřebuje, když přichází, neboť je pūrṇa, ātmārāma. Přesto však sestupuje do hmotného světa chránit oddané a zabíjet ničemy (paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām). To je mise Nejvyšší Osobnosti Božství a také oddaných. Ten, kdo naplňuje tuto misi para-upakāry-věnuje se činnostem pro dobro všech-si získává uznání Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, a je Mu velmi drahý (na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ). Rovněž Caitanya Mahāprabhu doporučoval para-upakāru; a zvláště nabádal obyvatele Indie:
bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari' kara para-upakāra
“Ten, kdo se narodil jako lidská bytost v Indii (Bhārata-varṣe), by měl svůj život přivést k dokonalosti a pracovat pro dobro všech ostatních lidí.” (Cc. Ādi 9.41) Čistý oddaný-vaiṣṇava je povinen jednat pro dobro druhých.
Nanda Mahārāja chápal, že Gargamuni přišel za tímto účelem a že by se měl držet jeho rad. Proto pravil: “Řekni mi prosím, co je má povinnost.” Takový by měl být postoj každého, a zvláště hospodáře. Varṇāśramská společnost je uspořádána do osmi kategorií: brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa. Nanda Mahārāja se zde představil jako hospodář (gṛhiṇām). Brahmacārī prakticky nic nepotřebuje, ale gṛhī, hospodáři, se věnují uspokojování smyslů. Bhagavad-gītā (2.44) uvádí: bhogaiśvarya-prasaktānāṁ tayāpahṛta-cetasām. Každý přišel do tohoto hmotného světa uspokojovat své smysly a ti, kdo příliš lpí na smyslovém požitku, pro který vstupují do gṛhastha-āśramu, se dostávají do velmi nejistého postavení. Jelikož každý v hmotném světě vyhledává smyslový požitek, gṛhasthové potřebují výchovu, aby se stali mahat, velkými mahātmy. Proto Nanda Mahārāja použil slovo mahad-vicalanam. Gargamuni svou návštěvou u něho nechtěl nic získat, ale Nanda Mahārāja byl jakožto gṛhastha neustále dokonale připraven přijímat pokyny od mahātmy, aby získal skutečný životní prospěch. Byl tedy odhodlaný vyplnit Gargamuniho nařízení.