SLOKA 49
jātayor nau mahādeve
bhuvi viśveśvare harau
bhaktiḥ syāt paramā loke
yayāñjo durgatiṁ taret
jātayoḥ—poté, co jsme se narodili my dva; nau—oba manželé, Droṇa a Dharā; mahādeve—v Nejvyšší Osobě, Nejvyšší Osobnosti Božství; bhuvi—na Zemi; viśva-īśvare—ve vládci všech planetárních systémů; harau—v Nejvyšším Pánu; bhaktiḥ—oddaná služba; syāt—bude rozšířena; paramā—konečný cíl života; loke—ve světě; yayā—pomocí níž; añjaḥ—velmi snadno; durgatim—strastiplnému životu; taret—živá bytost se může vyhnout a být vysvobozena.
Droṇa a Dharā řekli: “Prosím, dovol nám narodit se na planetě Zemi, aby se po našem narození zjevil také Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, svrchovaný vládce všech planet, a rozšířil oddanou službu, která je konečným cílem života. Jejím přijetím pak budou moci ti, kdo se narodili v tomto hmotném světě, být velice snadno vysvobozeni ze strastiplných podmínek materialistického života.”
Toto Droṇovo prohlášení jasně svědčí o tom, že Droṇa a Dharā jsou Kṛṣṇovi věční rodiče. Vždy, když je třeba, aby se Kṛṣṇa zjevil, přijdou nejprve na svět Droṇa a Dharā a po nich teprve On. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě, že Jeho zrození není obyčejné (janma karma ca me divyam).
ajo 'pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro 'pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā
“Ačkoliv jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nepodléhá zkáze a ačkoliv jsem Pánem všech živých bytostí, přesto se v každém věku zjevuji ve své původní transcendentální podobě.” (Bg. 4.6) Před Kṛṣṇovým zjevením se zjeví Droṇa a Dharā, aby se stali Jeho otcem a matkou. To oni se rodí jako Nanda Mahārāja a jeho žena Yaśodā. To znamená, že pro živou bytost kategorie sādhana-siddha není možné se stát otcem nebo matkou Kṛṣṇy, neboť ti jsou již předem určeni. Následováním zásad jednání Nandy Mahārāje a Yaśody i jejich společníků, obyvatel Vṛndāvanu, však mohou obyčejné živé bytosti rozvinout stejnou lásku, jakou projevovali Nanda a Yaśodā.
Když byli Droṇa a Dharā vyzváni k plození dětí, chtěli jít do tohoto světa, aby mohli mít za svého syna Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. Kṛṣṇovo zjevení znamená paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām-oddaní jsou ochráněni a darebáci poraženi. Pokaždé, když Kṛṣṇa přijde, rozdává oddanou službu, která je nejvyšším cílem života. Jako Caitanya Mahāprabhu se zjevuje za stejným účelem, neboť nikdo se nemůže zbavit utrpení hmotného světa (duḥkhālayam aśāśvatam), kde živé bytosti zápasí o přežití, dokud nedosáhne oddané služby. V Bhagavad-gītě (15.7) Pán říká:
mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.” Živé bytosti zápasí, aby byly šťastné, ale to se jim nikdy nepodaří, dokud nezačnou rozvíjet bhakti. Kṛṣṇa jasně prohlašuje:
aśraddadhānāḥ puruṣā
dharmasyāsya parantapa
aprāpya māṁ nivartante
mṛtyu-saṁsāra-vartmani
“Ó hubiteli nepřátel! Ti, kdo nemají víru v oddanou službu, Mě nemohou dosáhnout. Proto se vracejí na cestu zrození a smrti v hmotném světě.” (Bg. 9.3)
Hlupáci nevědí, jak je zde život pro toho, kdo nenásleduje Kṛṣṇovy pokyny, riskantní. Proto bylo založeno hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby mohla živá bytost uniknout riskantnímu životu v hmotném světě. Není otázkou, zda vědomí Kṛṣṇy přijmout, nebo ne. To není volitelné, ale nutné. Pokud nezačneme rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, je náš život velice riskantní. Vše je vysvětleno v Bhagavad-gītě. Abychom se tedy naučili, jak se zbavit strastiplných podmínek hmotné existence, měli bychom ze všeho nejdříve studovat Bhagavad-gītu takovou, jaká je. Poté, co člověk pochopí Bhagavad-gītu, může pokračovat se Śrīmad-Bhāgavatamem, a když pokročí dále, může studovat Caitanya-caritāmṛtu. Proto představujeme tyto neocenitelné knihy celému světu, aby je lidé mohli studovat a být šťastní poté, co se vysvobodí ze strastiplného podmíněného života.