KAPITOLA OSMDESÁTÁ
Brāhmaṇa Sudāmā navštĕvuje Pána Kṛṣṇu ve Dvārace
Tato kapitola vypráví, jak Pán Kṛṣṇa uctíval svého brāhmaṇského přítele Sudāmu, jenž přišel do Jeho paláce požádat o milodar, a jak rozmlouvali o zábavách, které spolu prožívali v domĕ svého duchovního učitele, Sāndīpaniho Muniho.
Brāhmaṇa Sudāmā, osobní přítel Pána Kṛṣṇy, nemĕl žádné hmotné touhy. Sebe a svou manželku zaopatřoval tím, co přišlo samo od sebe, a proto žili v nouzi. Jednoho dne Sudāmova žena, když nemĕla jídlo, které by mu uvařila, šla za svým manželem a požádala ho, ať ve Dvārakce navštíví svého přítele Kṛṣṇu a vyžebrá nĕjaký milodar. Sudāmā se zdráhal, ale když naléhala, souhlasil, že půjde, neboť příležitost vidĕt Pána chápal jako velmi příznivou. Manželka vyžebrala pár hrstí rýžových vloček, aby mĕl pro Śrī Kṛṣṇu nĕjaký dar, a Sudāmā se vydal do Dvāraky.
Jak se blížil k paláci první Kṛṣṇovy manželky, Rukmiṇī-devī, z dálky ho uvidĕl Pán Kṛṣṇa. Okamžitĕ vstal z Rukmiṇina lůžka a s velkou radostí svého přítele obejmul. Potom Sudāmu usadil na lože, vlastníma rukama mu umyl nohy a použitou vodou si pokropil hlavu. Poté mu dal různé dary a uctíval ho vonnými tyčinkami, lampičkami a tak dále. Rukmiṇī mezitím ovívala tohoto brāhmaṇu v potrhaném oblečení vĕjířem z jačího ohonu. Obyvatele paláce to vše přivádĕlo k úžasu.
Pán Śrī Kṛṣṇa pak vzal svého přítele za ruku a oba vzpomínali na vĕci, které spolu provádĕli před dávnou dobou, když žili ve škole svého duchovního učitele. Sudāmā poznamenal, že Kṛṣṇa sehrává zábavu vzdĕlávání se jen proto, aby dal příklad lidstvu.
SLOKA 1: Král Parīkṣit pravil: Můj pane, ó mistře, rád bych slyšel o dalších hrdinných činech Nejvyšší Osobnosti Božství, Mukundy, jehož udatnost je neomezená.
SLOKA 2: Ó brāhmaṇo, jak by mohl nĕkdo, kdo ví, co je v životĕ nejdůležitĕjší, a kdo je znechucený usilováním o smyslový požitek, ztratit zájem o transcendentální vyprávĕní o Pánu Uttamaḥślokovi poté, co jim opakovanĕ naslouchal?
SLOKA 3: Opravdovou řečí je ta, která popisuje vlastnosti Pána, skutečné ruce jsou ty, které pro Nĕho pracují, pravá mysl je ta, která na Nĕho neustále vzpomíná, jak dlí ve všem pohyblivém i nehybném, a opravdové uši jsou ty, které naslouchají posvĕcujícím vyprávĕním o Nĕm.
SLOKA 4: Opravdová hlava je ta, která se klaní Pánu v Jeho projevech mezi pohyblivými a nehybnými tvory, skutečné oči jsou ty, které vidí jen Pána, a opravdové údy tĕla jsou ty, které pravidelnĕ uctívají vodu, jež omyla nohy Pána nebo Jeho oddaných.
SLOKA 5: Sūta Gosvāmī pravil: Mocný mudrc Bādarāyaṇi poté, co mu král Viṣṇurāta položil tyto otázky, začal odpovídat se srdcem zcela pohrouženým v meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi.
SLOKA 6: Śukadeva Gosvāmī pravil: Pán Kṛṣṇa mĕl jistého brāhmaṇského přítele (jménem Sudāmā), který byl velmi vzdĕlaný ve védském poznání a odpoutaný ode všeho smyslového požitku. Mĕl také klidnou mysl a ovládnuté smysly.
SLOKA 7: Žil jako hospodář a živil se tím, co k se nĕmu dostalo samo od sebe. Žena tohoto nuznĕ oblečeného brāhmaṇy strádala s ním a byla hladem vyzáblá.
SLOKA 8: Ta počestná žena chudého brāhmaṇy, s tváří seschlou soužením, k nĕmu jednou přistoupila a rozechvĕlá strachem promluvila.
SLOKA 9: (Sudāmova žena řekla:) Ó vznešený brāhmaṇo, není pravda, že manžel bohynĕ štĕstí je tvůj osobní přítel? Ten nejvĕtší z Yaduovců, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, je soucitný k brāhmaṇům a velmi ochotný jim poskytovat ochranu.
SLOKA 10: Ó požehnaný, jdi prosím za Ním, pravým útočištĕm všech svĕtců. On jistĕ dá hojné jmĕní takovému trpícímu opatrovateli rodiny, jako jsi ty.
SLOKA 11: Pán Kṛṣṇa je teď vládcem Bhojů, Vṛṣṇiovců a Andhaků a žije ve Dvārace. Každému, kdo jen vzpomíná na Jeho lotosové nohy, dává dokonce i sám sebe, tak proč pochybovat o tom, že On, duchovní učitel celého vesmíru, udĕlí svému upřímnému oddanému blahobyt a hmotný požitek, které ani nejsou příliš žádoucí?
SLOKA 12-13: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Když ho manželka takto různými způsoby znovu a znovu žádala, brāhmaṇa si pomyslel: „Vidĕt Pána Kṛṣṇu je jistĕ to nejvyšší, čeho lze v životĕ dosáhnout.“ Rozhodl se tedy, že půjde, ale nejprve jí řekl: „Má dobrá ženo, máme-li nĕco v domĕ, co bych mohl vzít jako dar, tak mi to prosím dej.“
SLOKA 14: Sudāmova ženy vyžebrala od sousedních brāhmaṇů čtyři hrstĕ rýžových vloček, zavázala je do utrženého kusu látky a dala svému manželovi jako dárek pro Pána Kṛṣṇu.
SLOKA 15: Zbožný brāhmaṇa vzal rýžové vločky a vydal se do Dvāraky. Celou dobu přemítal: „Jak se budu moci s Pánem Kṛṣṇou setkat?“
SLOKA 16-17: Učený brāhmaṇa, k nĕmuž se připojilo nĕkolik místních brāhmaṇů, minul tři stanovištĕ stráží, prošel třemi branami a potom kolem domů vĕrných oddaných Pána Kṛṣṇy, Andhaků a Vṛṣṇiovců, kudy obyčejnĕ nikdo nesmĕl jít. Pak vstoupil do jednoho z bohatých paláců, jež patřily šestnácti tisícům královen Pána Hariho, a vzápĕtí cítil, jako kdyby dosáhl blaženosti osvobození.
SLOKA 18: Pán Acyuta tehdy sedĕl na lůžku své choti. Když zpovzdálí zahlédl brāhmaṇu, ihned vstal, vyšel mu naproti a s velkou radostí ho obejmul.
SLOKA 19: Jakmile se Nejvyšší Pán s lotosovýma očima dotkl tĕla svého drahého přítele, moudrého brāhmaṇy, pocítil intenzívní extázi, a tak ronil slzy lásky.
SLOKA 20-22: Pán Kṛṣṇa usadil svého přítele Sudāmu na lože a pak mu Pán, který očišťuje celý svĕt, osobnĕ obĕtoval různé předmĕty na projev úcty a omyl mu nohy, ó králi. Potom si použitou vodou pokropil vlastní hlavu, potřel ho božsky vonící santálovou pastou, dření aguru a kuṅkumovým práškem a sťastnĕ ho uctíval aromatickými vonnými tyčinkami a řadami lampiček. Poté, co mu nakonec nabídl smĕs arekových oříšků a betelových listů a vĕnoval mu krávu, ho příjemnými slovy uvítal.
SLOKA 23: Ovíváním cāmarou osobnĕ sloužila bohynĕ štĕstí tomu chudému brāhmaṇovi, který mĕl na sobĕ roztrhané a špinavé šaty a který byl tak hubený, že mu byly po celém tĕle vidĕt žíly.
SLOKA 24: Lidé v královském paláci žasli, když vidĕli Kṛṣṇu, Pána neposkvrnĕné slávy, s takovou láskou uctívat tohoto chudobnĕ oblečeného brāhmaṇu.
SLOKA 25-26: (Obyvatelé paláce říkali:) Jaké zbožné činy tento ošumĕlý, zchudlý brāhmaṇa vykonal? Lidem připadá nízký a odsouzeníhodný, a přesto mu duchovní učitel tří svĕtů, sídlo bohynĕ Śrī, s úctou slouží. Pán nechal bohyni štĕstí sedĕt na jejím lůžku a objal tohoto brāhmaṇu, jako kdyby to byl Jeho starší bratr.
SLOKA 27: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Kṛṣṇa a Sudāmā se vzali za ruce, ó králi, a příjemnĕ rozmlouvali o tom, jak spolu kdysi žili ve škole svého gurua.
SLOKA 28: Nejvyšší Pán pravil: Můj milý brāhmaṇo, ty dobře víš, jak jednat v souladu s dharmou. Poté, co jsi odmĕnil našeho gurua a vrátil ses z jeho školy domů, oženil ses s vhodnou manželkou, nebo ne?
SLOKA 29: I když se vĕtšinou musíš zabývat starostmi o domácnost, tvá mysl není ovlivnĕná hmotnými touhami. Ani nenacházíš přílišné potĕšení v honbĕ za hmotným bohatstvím, ó učený. Toho jsem si dobře vĕdom.
SLOKA 30: Nĕkteří lidé se zřekli všech hmotných sklonů, které vytváří Pánova klamná energie, a konají svĕtské povinnosti, aniž by jejich mysl rozrušovaly hmotné touhy. Jednají tak jako Já, pro poučení veřejnosti.
SLOKA 31: Vzpomínáš, Můj milý brāhmaṇo, jak jsme spolu žili ve škole našeho duchovního učitele? Jakmile se dvojzrozený student od svého gurua naučí vše, co je třeba, může se tĕšit z duchovního života, který přesahuje veškerou nevĕdomost.
SLOKA 32: Můj milý příteli, ten, kdo nĕkomu poskytne fyzické zrození, je jeho první duchovní učitel, a ten, kdo ho zasvĕtí jako dvojzrozeného brāhmaṇu a zamĕstná ho plnĕním náboženských povinností, je ještĕ přímĕjším způsobem jeho duchovní učitel. Avšak nejvyšším duchovním učitelem je ten, kdo členům všech duchovních stavů ve společnosti udílí transcendentální poznání. Ten je zajisté stejnĕ dobrý jako Já sám.
SLOKA 33: Ó brāhmaṇo, ti, kdo využívají slov, která pronáším ve své podobĕ duchovního mistra, a díky tomu snadno překonají oceán hmotné existence, vĕdí zajisté nejlépe ze všech následovníků systému varṇāśrama, co je pro nĕ skutečnĕ prospĕšné.
SLOKA 34: Já, Duše všech bytostí, nejsem tolik uspokojen obřadným uctíváním, brāhmaṇským zasvĕcením, askezí či sebeovládáním, jako vĕrnou službou duchovnímu učiteli.
SLOKA 35-36: Ó brāhmaṇo, pamatuješ, co se nám stalo, když jsme žili s naším duchovním mistrem? Jednou nás guruova žena poslala pro dříví na oheň a když jsme vešli do velkého lesa, ó dvojzrozený, strhla se neobvyklá bouře, při které vanul silný vítr, hustĕ pršelo a burácivĕ hřmĕlo.
SLOKA 37: Když potom zapadlo slunce, les na všech stranách zahalila tma, a jak vše zaplavovala voda, nemohli jsme rozeznat vyvýšená místa od prohlubní.
SLOKA 38: Pořád nás sužoval mocný vítr a déšť a v záplavĕ jsme ztratili cestu. Jen jsme se drželi za ruce a zdĕšenĕ jsme bez cíle bloumali po lese.
SLOKA 39: Náš guru, Sāndīpani, vĕdĕl, v jaké jsme tísnivé situaci, a po východu slunce se nás, své žáky, vydal hledat. Našel nás plné úzkosti.
SLOKA 40: (Sāndīpani řekl:) Ó mé dĕti, tolik jste kvůli mnĕ trpĕly! Tĕlo je každé živé bytosti tím nejdražším, ale vy jste mi tak odevzdané, že jste vůbec nedbaly na své pohodlí.
SLOKA 41: To je zajisté povinnost všech pravých žáků – splatit dluh svému duchovnímu učiteli tím, že mu s čistým srdcem vĕnují své jmĕní a dokonce i své životy.
SLOKA 42: Hoši, jste prvotřídní brāhmaṇové a já jsem s vámi spokojen. Nechť se vám splní všechny touhy a nechť védské mantry, které jste se naučili, vám nikdy nepřestanou dávat smysl, v tomto ani v příštím svĕtĕ.
SLOKA 43: (Pán Kṛṣṇa pokračoval:) Když jsme žili v domĕ našeho duchovního učitele, mĕli jsme mnoho takových zážitků. Pouze milostí duchovního mistra může človĕk naplnit smysl života a dosáhnout vĕčného klidu.
SLOKA 44: Brāhmaṇa pravil: Jak by mohlo být nĕco, čeho by se mi nepodařilo dosáhnout, ó Pane pánů, ó učiteli vesmíru, když jsem mohl s Tebou, jehož každá touha se splní, osobnĕ žít v domĕ duchovního učitele?
SLOKA 45: Ó všemocný Pane, Tvé tĕlo tvoří Absolutní Pravda v podobĕ Véd a je tedy zdrojem všeho příznivého, čeho se dá v životĕ dosáhnout. To, že jsi žil ve škole duchovního učitele, je jen jedna z Tvých zábav, v níž hraješ úlohu lidské bytosti.