KAPITOLA OSMDESÁTÁ PRVNÍ
Pán žehná brāhmaṇovi Sudāmovi
Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa snĕdl trochu rýžových vloček, které přinesl Jeho přítel Sudāmā, a jak mu udĕlil vĕtší bohatství, než má král nebes.
Když Pán Kṛṣṇa láskyplnĕ rozmlouval se svým přítelem Sudāmou, v jednu chvíli mu řekl: „Můj milý brāhmaṇo, přinesl jsi Mi z domova nĕjaký dar? I sebemenší obĕť od Mého milujícího oddaného je pro Mĕ nesmírnĕ důležitá.“ Chudý brāhmaṇa se však stydĕl předat Kṛṣṇovi svůj nuzný dar, rýžové vločky. Pán Kṛṣṇa je však Nadduše sídlící ve všech srdcích, a tak vĕdĕl, proč Ho Sudāmā přišel navštívit. Uchopil tedy balíček s rýžovými vločkami, který Sudāmā skrýval, a s velkým potĕšením jich plnou hrst snĕdl. Chystal se sníst ještĕ druhou hrst, ale Rukmiṇī devī Mu v tom zabránila.
Sudāmā se cítil, jako kdyby odešel zpátky k Bohu. Strávil tu noc v pohodlí Kṛṣṇova paláce a další ráno se vydal domů. Cestou myslel na to, jaké mĕl štĕstí, že ho Śrī Kṛṣṇa tolik poctil. Pohroužený v této meditaci dorazil na místo, kde stával jeho dům, a byl ohromen – místo své rozpadlé chatrče spatřil řadu honosných paláců. Zatímco tam užasle stál, v ústrety mu se zpĕvem a hudbou vyšla skupina krásných mužů a žen. Z paláce vyšla i jeho manželka, skvostnĕ ozdobená nebeskými šperky, a přivítala ho s velkou láskou a úctou. Sudāmā s ní vešel do svého domu a uvažoval, že k této neobyčejné promĕnĕ jistĕ došlo díky milosti, kterou mu prokázal Nejvyšší Pán.
Od té doby žil Sudāmā v hojnosti a přepychu, ale stále si udržoval náladu odpoutanosti a bez ustání opĕvoval slávu Pána Kṛṣṇy. Zakrátko přetrhal všechna tĕlesná pouta a dosáhl království Boha.
SLOKA 1-2: (Śukadeva Gosvāmī pravil:) Pán Hari neboli Kṛṣṇa dokonale zná srdce všech živých bytostí a je zvláštĕ oddaný brāhmaṇům. Když takto Nejvyšší Pán, cíl všech svĕtců, rozmlouval s nejlepším z dvojzrozených, zasmál se a pronesl ke svému drahému příteli, brāhmaṇovi Sudāmovi, následující slova. Neustále se usmíval a hledĕl na nĕho s láskou.
SLOKA 3: Nejvyšší Pán pravil: Ó brāhmaṇo, jaký dar jsi Mi to z domova přinesl? I sebemenší vĕc, kterou Mi s čistou láskou nabídnou Mí oddaní, pokládám za velkou, kdežto ani velké obĕtiny, které Mi dávají neoddaní, Mĕ netĕší.
SLOKA 4: Jestliže Mi nĕkdo s láskou a oddaností obĕtuje lístek, kvĕt, ovoce či vodu, přijmu to.
SLOKA 5: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Dokonce i po tomto oslovení, ó králi, se však brāhmaṇa příliš stydĕl, než aby manželovi bohynĕ štĕstí nabídl svých pár hrstí rýžových vloček. Jen zahanbenĕ sklonil hlavu.
SLOKA 6-7: Jako přímý svĕdek v srdcích všech živých bytostí Pán Kṛṣṇa přesnĕ vĕdĕl, proč za Ním Sudāmā přišel. Pomyslel si tedy: „V minulosti Mĕ Můj přítel nikdy neuctíval z touhy po hmotném bohatství, ale teď ke Mnĕ přišel proto, aby uspokojil svou počestnou a vĕrnou ženu. Daruji mu jmĕní, jaké nemohou získat ani nesmrtelní polobozi.“
SLOKA 8: Poté, co Pán takto uvažoval, vytáhl z brāhmaṇova odĕvu rýžové vločky zavázané ve starém kusu látky a zvolal: „Co je to?“
SLOKA 9: „To jsi přinesl pro Mĕ, Můj příteli? To Mĕ nesmírnĕ tĕší. A nejen Mĕ – tĕchto pár rýžových vloček uspokojí celý vesmír.“
SLOKA 10: Poté, co to dořekl, snĕdl Nejvyšší Pán jednu hrst a chystal se sníst druhou, když Ho oddaná bohynĕ Rukmiṇī chytila za ruku.
SLOKA 11: (Královna Rukmiṇī pravila:) To je víc než dost, ó Duše vesmíru, aby získal bohatství všeho druhu v tomto i v příštím svĕtĕ. Každý blahobyt nakonec závisí jen na Tvém uspokojení.
SLOKA 12: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Brāhmaṇa se najedl a napil k plné spokojenosti a pak strávil noc v paláci Pána Acyuty. Připadal si, jako kdyby odešel do duchovního svĕta.
SLOKA 13: Dalšího dne se Sudāmā vydal domů, uctívaný Pánem Kṛṣṇou, jenž je sám v sobĕ spokojený udržovatel vesmíru. Jak brāhmaṇa kráčel po cestĕ, cítil velkou radost, můj milý králi.
SLOKA 14: I když Sudāmā od Pána Kṛṣṇy žádné bohatství očividnĕ nedostal, příliš se ostýchal o nĕ sám poprosit. Prostĕ se vracel domů a v nitru byl dokonale spokojený, že se setkal s Nejvyšším Pánem.
SLOKA 15: (Sudāmā uvažoval:) O Pánu Kṛṣṇovi je známé, že je oddaný brāhmaṇům, a teď jsem tuto oddanost vidĕl na vlastní oči. Vždyť ten, kdo na hrudi nosí bohyni štĕstí, objal tohoto nejchudšího žebráka.
SLOKA 16: Kdo jsem? Hříšný a ubohý přítel brāhmaṇy. A kdo je Kṛṣṇa? Nejvyšší Osobnost Božství, jež v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy. On mĕ však přesto svými dvĕma pažemi objal.
SLOKA 17: Když mĕ posadil na lůžko své milované choti, choval se ke mnĕ, jako kdybych byl jedním z Jeho bratrů. A jelikož jsem byl unavený, Jeho královna mĕ osobnĕ ovívala cāmarou z jačího ohonu.
SLOKA 18: Přestože je Pánem všech polobohů a cílem uctívání všech brāhmaṇů, uctíval mĕ, jako kdybych byl nĕjaký polobůh, masíroval mi nohy a sloužil mi dalšími pokornými způsoby.
SLOKA 19: Oddaná služba Jeho lotosovým nohám je základní příčinou veškerých dokonalostí, které lze najít v nebi, v osvobození, v podzemních oblastech i na Zemi.
SLOKA 20: Ten soucitný Pán uvažoval: „Kdyby tento ubožák najednou zbohatnul, byl by tak omámený radostí, že by na Mĕ zapomnĕl,“ a tak mi nedal ani trochu bohatství.
SLOKA 21-23: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Takto v duchu uvažující přišel Sudāmā nakonec na místo, kde stál jeho dům. To místo bylo ale nyní na všech stranách zastavĕné k nebi se tyčícími nebeskými paláci překonávajícími společnou záři slunce, ohnĕ a mĕsíce. Byly tam nádherné dvory a zahrady hemžící se hejny vrkajících ptáků a zkrášlené nádržemi, ve kterých rostly lotosy kumuda, ambhoja, kahlāra a utpala. Vyšňoření muži a ženy s očima laní byli připraveni sloužit. Sudāmā se divil: „Co to má všechno být? Čí je to vlastnictví? Jak to všechno vzniklo?“
SLOKA 24: Zatímco takto přemítal, krásní muži a služebné, zářící jako polobozi, vyšli svému nesmírnĕ požehnanému pánu v ústrety, aby ho uvítali hlasitým zpĕvem a instrumentální hudbou.
SLOKA 25: Když brāhmaṇova žena uslyšela, že přišel její manžel, vzrušená radostí rychle vyšla z domu. Připomínala samotnou bohyni štĕstí vycházející ze svého božského sídla.
SLOKA 26: Jakmile ta počestná žena spatřila svého manžela, oči se jí zalily slzami lásky a dychtivosti. Se zavřenýma očima se mu rozvážnĕ poklonila a v srdci ho objala.
SLOKA 27: Když Sudāmā uvidĕl svoji manželku, užasl. Skvĕla se mezi všemi služebnicemi, jež zdobily medailonky posázené drahokamy, a vypadala jako zářící polobohynĕ v nebeském letadle.
SLOKA 28:
S potĕšením vešel s manželkou do svého domu, v nĕmž byly stovky sloupů s drahými kameny, jaké jsou v paláci Pána Mahendry.
SLOKA 29-32: V Sudāmovĕ domĕ byla lůžka mĕkká a bílá jako mléčná pĕna, s konstrukcemi ze slonoviny a vyzdobenými zlatem. Byly tam také pohovky se zlatýma nohama, jakož i královské cāmary, zlaté trůny, mĕkké polštáře a třpytící se baldachýny ovĕšené šňůrami perel. Na zdech ze třpytícího se křišťálového skla vykládaných cennými smaragdy svítily lampy posázené drahokamy a všechny ženy v tom paláci byly ozdobené drahokamy. Jak se brāhmaṇa díval na toto přepychové bohatství všeho druhu, klidnĕ se zamyslel nad svým nečekaným blahobytem.
SLOKA 33: (Sudāmā uvažoval:) Vždycky jsem byl chudý. Jediná možnost, jak mohl takový nešťastník jako já tak náhle zbohatnout, je ta, že na mĕ pohlédl Pán Kṛṣṇa, svrchovanĕ bohatý vůdce yaduovské dynastie.
SLOKA 34: Můj přítel Kṛṣṇa, nejvznešenĕjší z Dāśārhů, jenž si užívá neomezeného bohatství, si přece jen všiml, že mým skrytým zámĕrem bylo od Nĕho žebrat. Proto mĕ obdaroval tímto svrchovaným bohatstvím, přestože se o tom nezmínil, když jsem před Ním stál. Zachoval se jako milostivý mrak, který sesílá déšť.
SLOKA 35: Pán, Nejvyšší Duše, považuje i sebevĕtší požehnání, která dává, za nepatrná, a naproti tomu zveličuje i malou službu, kterou Mu poskytne Jeho oddaný. Přijal tedy s potĕšením jedinou hrst rýžových vloček, které jsem Mu přinesl.
SLOKA 36: Pán je svrchovanĕ soucitný zdroj všech transcendentálních vlastností. Kéž Mu mohu život za životem sloužit s láskou, přátelstvím a pocity spříznĕnosti a kéž mohu tuto pevnou připoutanost k Nĕmu rozvíjet v cenné společnosti Jeho oddaných.
SLOKA 37: Nejvyšší Pán nedává úžasné bohatství tohoto svĕta – královskou moc a hmotné statky – oddanému, který postrádá duchovní porozumĕní. Nezrozený Pán ve své nekonečné moudrosti dobře ví, jak může omámenost pýchou zapříčinit pád bohatých.
SLOKA 38: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Sudāmā, který takto pomocí duchovní inteligence upevnil své odhodlání, zůstal absolutnĕ oddaný Pánu Kṛṣṇovi, útočišti všech živých bytostí. Bez hrabivosti si užíval se svou ženou smyslových radostí, kterých se mu dostalo, ale stále myslel na to, že se nakonec všeho smyslového požitku zřekne.
SLOKA 39: Pán Hari je Bůh všech bohů, Pán všech obĕtí a nejvyšší vládce. Sám však uznává zbožné brāhmaṇy za své vládce, takže neexistuje vyšší božstvo než oni.
SLOKA 40: Když takto brāhmaṇa vidĕl, jak Jeho vlastní služebníci přemáhají nepřemožitelného Nejvyššího Pána, pocítil tento Pánův drahý přítel, že jsou zbývající uzly připoutanosti ke hmotĕ v jeho srdci přesekány silou jeho neustálé meditace o Pánu. Zakrátko dospĕl do svrchovaného sídla Pána Kṛṣṇy, které je cílem velkých svĕtců.
SLOKA 41: Nejvyšší Pán vždy projevuje zvláštní přízeň brāhmaṇům. Každý, kdo uslyší toto vyprávĕní o Jeho laskavosti vůči brāhmaṇům, vyvine lásku k Pánu, a tak bude vysvobozen z pout hmotného jednání.