SLOKA 10
iti muṣṭiṁ sakṛj jagdhvā
dvitīyāṁ jagdhum ādade
tāvac chrīr jagṛhe hastaṁ
tat-parā parameṣṭhinaḥ
iti — když takto promluvil; muṣṭim — hrst; sakṛt — jednou; jagdhvā — poté, co snĕdl; dvitīyam — druhou; jagdhum — sníst; ādade — vzal; tāvat — poté; śrīḥ — bohynĕ štĕstí (Rukmiṇī-devī); jagṛhe — chytila; hastam — ruku; tat — Jemu; parā — oddaná; parame-sthinaḥ — Nejvyššího Pána.
Poté, co to dořekl, snĕdl Nejvyšší Pán jednu hrst a chystal se sníst druhou, když Ho oddaná bohynĕ Rukmiṇī chytila za ruku.
Královna Rukmiṇī uchopila Kṛṣṇu za ruku, aby Mu zabránila sníst víc rýžových vloček. Podle Śrīpādy Śrīdhara Svāmīho chtĕla tímto gestem Pánovi říct: „Tolik Tvé milosti stačí, aby komukoliv zajistilo ohromné bohatství, jež je jen hrou mého pohledu. Ale prosím nenuť mĕ se tomuto brāhmaṇovi odevzdat, což se stane, když sníš ještĕ jednu hrst.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, že uchopením Pánovy ruky Rukmiṇī naznačila: „Pokud sníš všechnu tuhle úžasnou dobrotu, kterou Tvůj přítel přinesl z domova, co mi zbyde pro mé přátele, spolumanželky, služebnice a mĕ samotnou? Na každého z nás se nedostane ani jedno zrnko!“ A služebnicím, které ji doprovázely, svým gestem řekla: „Tahle tvrdá rýže zkazí mému Pánovi Jeho jemný žaludek.“
Śrīla Prabhupāda komentuje, že „když oddaný Pánu Kṛṣṇovi obĕtuje s láskou a oddaností jídlo a Jeho to potĕší a přijme to, pak je Rukmiṇīdevī, bohynĕ štĕstí, tomuto oddanému tak zavázaná, že musí osobnĕ přijít do jeho domu, aby z nĕj udĕlala ten nejbohatší domov na svĕtĕ. Pokud nĕkdo dostatečnĕ nasytí Nārāyaṇa, pak Lakṣmī, bohynĕ štĕstí, se automaticky stává hostem v jeho domĕ, což znamená, že tento dům zbohatne.“