SLOKA 13
śvo-bhūte viśva-bhāvena
sva-sukhenābhivanditaḥ
jagāma svālayaṁ tāta
pathy anavrajya nanditaḥ
śvaḥ-bhūte — dalšího dne; viśva — vesmíru; bhāvena — udržovatelem; sva — v sobĕ; sukhena — jenž zažívá štĕstí; abhivanditaḥ — uctĕný; jagāma — šel; sva — do svého; ālayam — obydlí; tāta — můj milý (králi Parīkṣite); pathi — po cestĕ; anuvrajya — když kráčel; nanditaḥ — rozradostnĕný.
Dalšího dne se Sudāmā vydal domů, uctívaný Pánem Kṛṣṇou, jenž je sám v sobĕ spokojený udržovatel vesmíru. Jak brāhmaṇa kráčel po cestĕ, cítil velkou radost, můj milý králi.
Zde se nám připomíná, že Pán Kṛṣṇa zaopatřuje přísun vytoužených vĕcí pro celý vesmír. Rozumí se tedy, že se chystá zahrnout Sudāmu vĕtším bohatstvím, než má Indra. Pán je sva-sukha, dokonale si vystačí se svou vlastní blažeností, a tak může udílet dary neomezenĕ.
Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura slovo abhivanditaḥ vyjadřuje, že Śrī Kṛṣṇa Sudāmu ještĕ kousek po cestĕ doprovázel a nakonec se mu poklonil, pronesl nĕkolik uctivých slov a poté se s brāhmaṇou rozloučil.