SLOKA 24
evaṁ mīmāṁsamānaṁ taṁ
narā nāryo ’mara-prabhāḥ
pratyagṛhṇan mahā-bhāgaṁ
gīta-vādyena bhūyasā
evam — takto; mīmāṁsamānam — jenž hluboce přemítal; tam — jeho; narāḥ — muži; nāryaḥ — a ženy; amara — připomínající polobohy; prabhāḥ — jejichž zářivá tĕla; pratyagṛhṇan — zdravili; mahā-bhāgam — nanejvýš požehnaného; gīta — zpĕvem; vādyena — a hudebním doprovodem; bhūyasā — hlasitým.
Zatímco takto přemítal, krásní muži a služebné, zářící jako polobozi, vyšli svému nesmírnĕ požehnanému pánu v ústrety, aby ho uvítali hlasitým zpĕvem a instrumentální hudbou.
Jak vysvĕtluje Ācārya Viśvanātha Cakravartī, slovo pratyagṛhṇan („následnĕ uznali“) vyjadřuje, že nejdřív Sudāmā v mysli přijal služebníky, když usoudil: „Můj Pán nejspíš chce, abych je mĕl,“ a potom oni reagovali na viditelnou zmĕnu v jeho postoji tím, že k nĕmu přistoupili jako ke svému pánovi.