SLOKA 1
śrī-śuka uvāca
athaikadā dvāravatyāṁ
vasato rāma-kṛṣṇayoḥ
sūryoparāgaḥ su-mahān
āsīt kalpa-kṣaye yathā
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; atha — potom; ekadā — při jedné příležitosti; dvāravatyām — ve Dvārace; vasatoḥ — zatímco žili; rāma-kṛṣṇayoḥ — Balarāma a Kṛṣṇa; sūrya — slunce; uparāgaḥ — zatmĕní; su-mahān — velké; āsīt — nastalo; kalpa — dne Pána Brahmy; kṣaye — na konci; yathā — jako.
Śukadeva Gosvāmī pravil: Jednou, když Balarāma a Kṛṣṇa žili ve Dvārace, nastalo velké zatmĕní slunce, jako kdyby nadešel konec dne Pána Brahmy.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že slova atha a ekadā se v sanskrtské literatuře bĕžnĕ používají k uvedení nového tématu. Zde konkrétnĕ vyjadřují, že o opĕtovném setkání Yaduovců a Vṛṣṇiovců na Kurukṣetře se vypráví mimo chronologickou posloupnost.
Śrīla Sanātana Gosvāmī vysvĕtluje ve svém komentáři Vaiṣṇava-toṣaṇī, že události popsané v této osmdesáté druhé kapitole se odehrály poté, co Pán Baladeva navštívil Vraju (kapitola 65) a před obĕtí Rājasūya, kterou konal Mahārāja Yudhiṣṭhira (kapitola 74). Musí to tak být proto, zdůvodňuje ācārya, že bĕhem zatmĕní se na Kurukṣetře sešli všichni Kuruovci, včetnĕ Dhṛtarāṣṭry, Yudhiṣṭhiry, Bhīṣmy a Droṇy, v přátelském rozpoložení a společnĕ se tĕšili z přítomnosti Śrī Kṛṣṇy. Oproti tomu bĕhem Rājasūya-yajñi Duryodhanova žárlivost vůči Pāṇḍuovcům vzplála tak, že se to již nedalo zvrátit. Brzy na to Duryodhana vyzval Yudhiṣṭhiru a jeho bratry ke hře v kostky, v níž je podvodem připravil o království a poslal je do vyhnanství v lese. Hned poté, co se Pāṇḍuovci vrátili z vyhnanství, vypukla velká bitva na Kurukṣetře, v níž Bhīṣma a Droṇa přišli o život. Není tedy logicky možné, aby k zatmĕní slunce na Kurukṣetře došlo po obĕti Rājasūya.