SLOKA 2
taṁ jñātvā manujā rājan
purastād eva sarvataḥ
samanta-pañcakaṁ kṣetraṁ
yayuḥ śreyo-vidhitsayā
tam — to; jñātvā — vĕdoucí; manujāḥ — lidé; rājan — ó králi (Parīkṣite); purastāt — předem; eva — dokonce; sarvataḥ — odevšad; samanta-pañcakam — jménem Samanta-pañcaka (v posvátné oblasti Kurukṣetry); kṣetram — na pole; yayuḥ — vydali se; śreyaḥ — prospĕch; vidhitsayā — přející si získat.
Lidé o tomto zatmĕní vĕdĕli předem, ó králi, a mnozí se vydali na posvátné místo zvané Samanta-pañcaka, aby získali zbožné zásluhy.
Védští astronomové dovedli před pĕti tisíci lety předpovídat zatmĕní slunce a mĕsíce stejnĕ dobře jako naši moderní astronomové. Poznání dávných astronomů však sahalo mnohem dál, protože chápali karmické vlivy tĕchto událostí. Zatmĕní slunce a mĕsíce jsou obvykle, až na nĕkteré vzácné výjimky, velmi nepříznivá. Ale tak jako den Ekādaśī, který je jinak nepříznivý, přináší prospĕch, když je využit k oslavování Pána Hariho, doba zatmĕní je výhodná pro držení půstu a pro uctívání.
Svaté poutní místo zvané Samanta-pañcaka se nachází na Kurukṣetře, „posvátné půdĕ Kuruovců“, kde předkové kuruovských králů vykonali mnoho védských obĕtí. Učení brāhmaṇové tedy doporučili Kuruovcům, že to pro nĕ bude nejlepší místo k tomu, aby tam bĕhem zatmĕní následovali sliby. Již dávno před nimi Pán Paraśurāma konal na Kurukṣetře askezi, aby odčinil své zabíjení. Samanta-pañcaka, pĕt jezer, která tam vykopal, tam stále byla i na konci Dvāpara-yugy, a jsou tam až dodnes.