SLOKA 29-30
yad-viśrutiḥ śruti-nutedam alaṁ punāti
pādāvanejana-payaś ca vacaś ca śāstram
bhūḥ kāla-bharjita-bhagāpi yad-aṅghri-padma-
sparśottha-śaktir abhivarṣati no ’khilārthān
tad-darśana-sparśanānupatha-prajalpa-
śayyāsanāśana-sayauna-sapiṇḍa-bandhaḥ
yeṣāṁ gṛhe niraya-vartmani vartatāṁ vaḥ
svargāpavarga-viramaḥ svayam āsa viṣṇuḥ
yat — jehož; viśrutiḥ — sláva; śruti — Védami; nutā — velebená; idam — tento (vesmír); alam — důkladnĕ; punāti — očišťuje; pāda — jehož nohy; avanejana — jež omyla; payaḥ — voda; ca — a; vacaḥ — slova; ca — a; śāstram — zjevená písma; bhūḥ — Zemĕ; kāla — působením času; bharjita — zničené; bhagā — jejíž štĕstí; api — dokonce; yat — jehož; aṅghri — nohou; padma — lotosových; sparśa — dotekem; uttha — probuzená; śaktiḥ — jejíž energie; abhivarṣati — hojnĕ sesílá; naḥ — nám; akhila — všechny; arthān — cíle tužeb; tat — Nĕho; darśana — hledĕní na; sparśana — dotýkání se; anupatha — kráčení vedle; prajalpa — rozmlouvání s Ním; śayyā — uléhání k odpočinku; āsana — sezení; aśana — jedení; sa-yauna — v manželských vztazích; sa-piṇḍa — a v pokrevních vztazích; bandhaḥ — spojení; yeṣām — v jehož; gṛhe — rodinném životĕ; niraya — pekelné; vartmani — po cestĕ; vartatām — kteří putujete; vaḥ — vaše; svarga — (touhy po dosažení) nebe; apavarga — a osvobození; viramaḥ — (příčina) ukončení; svayam — osobnĕ; āsa — je přítomný; viṣṇuḥ — Nejvyšší Pán Viṣṇu.
Jeho sláva, kterou hlásají Védy, voda, jež omyla Jeho nohy, a slova, která sdĕluje prostřednictvím zjevených písem – to vše dokonale očišťuje tento vesmír. I když bylo štĕstí Zemĕ působením času zničené, dotek Jeho lotosových nohou jí znovu dodal života, a tak nám nyní sesílá splnĕní všech našich tužeb. Tentýž Pán Viṣṇu, kvůli nĕmuž osoba zapomene na nebe i na osvobození, teď s vámi, kteří jinak putujete po pekelné cestĕ rodinného života, vstoupil do manželských a pokrevních vztahů. A v tĕchto vztazích Ho přímo vidíte a dotýkáte se Ho, kráčíte vedle Nĕho, rozmlouváte s Ním, společnĕ s Ním uléháte k odpočinku, nenucenĕ sedáváte a jíte.
Všechny védské mantry oslavují Pána Viṣṇua; tuto pravdu rozsáhle dokládají učení ācāryové, jako například Rāmānuja ve svém díle Vedārtha-saṅgraha a Madhva ve své Ṛg-veda-bhāṣyi. Slova, která Viṣṇu sám pronáší, jako například Bhagavad-gītā, tvoří důvĕrnou podstatu všech písem. Ve svém projevu jako Vyāsadeva sestavil Nejvyšší Pán jak Vedānta-sūtry, tak i Mahābhāratu, jež obsahuje osobní prohlášení Śrī Kṛṣṇy: vedaiś ca sarvair aham eva vedyo/ vedānta-kṛd veda-vid eva cāham. „Všechny Védy jsou určeny k poznání Mĕ; Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.“ (Bhagavad-gītā 15.15)
Když se Pán Viṣṇu objevil před Balim Mahārājem, aby žebral o tři kroky zemĕ, Pánův druhý krok prorazil obaly vesmíru. Tak dovnitř prosákla voda transcendentální řeky Viraji, jež obklopuje vesmírné vejce, omyla Pánu Vāmanovi nohu a poté stékala dál, aby se stala řekou Gangou. Pro svůj posvátný původ je Ganga obecnĕ uznávaná za nejsvatĕjší z řek. Ještĕ mocnĕjší je však voda Yamuny, kde si Pán Viṣṇu ve své původní podobĕ jako Govinda hrál se svými důvĕrnými společnicemi.
V tĕchto dvou verších opĕvují shromáždĕní králové mimořádné zásluhy yaduovského rodu Pána Kṛṣṇy. Nejenže jeho členové vidí Kṛṣṇu, ale jsou s Ním také přímo spojení dvojími pouty – manželskými a pokrevními vztahy. Śrīla Viśvanātha Cakravartī podotýká, že slovo bandha může být kromĕ svého bĕžnĕjšího významu „vztah“ také chápáno ve smyslu „zajmutí“, což vyjadřuje, že láska Yaduovců k Pánu Ho zavazuje s nimi žít.