SLOKA 25-26
rājanyeṣu nivṛtteṣu
bhagna-māneṣu māniṣu
bhagavān dhanur ādāya
sajyaṁ kṛtvātha līlayā
tasmin sandhāya viśikhaṁ
matsyaṁ vīkṣya sakṛj jale
chittveṣuṇāpātayat taṁ
sūrye cābhijiti sthite
rājanyeṣu — když králové; nivṛtteṣu — to vzdali; bhagna — poražená; māneṣu — jejichž pýcha; māniṣu — pyšní; bhagavān — Nejvyšší Pán; dhanuḥ — luk; ādāya — poté, co vzal; sajyam kṛtvā — poté, co mu nasadil tĕtivu; atha — pak; līlayā — hravĕ; tasmin — na nĕj; sandhāya — poté, co přiložil; viśikham — šíp; matsyam — na rybu; vīkṣya — poté, co se podíval; sakṛt — jen jednou; jale — ve vodĕ; chittvā — když prostřelil; iṣuṇā — šípem; apātayat — srazil; tam — ji; sūrye — zatímco slunce; ca — a; abhijite — v konstelaci Abhijit; sthite — umístĕné.
Poté, co to všichni namyšlení králové vzdali a jejich pýcha byla zlomena, zvedl luk Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, snadno mu nasadil tĕtivu a potom k nĕmu přiložil šíp. Zatímco se slunce nacházelo v konstelaci Abhijit, jen jednou se podíval na rybu ve vodĕ a pak ji probodl šípem a srazil na zem.
Každý den jednou prochází slunce mĕsíční konstelací Abhijit, jež značí období velmi příznivé pro vítĕzství. Śrīla Viśvanātha Cakravartī poznamenává, že v onen den nastala muhūrta Abhijit v pravé poledne, což ještĕ zvýraznilo mimořádné schopnosti Pána Kṛṣṇy, neboť o to tĕžší bylo terč vidĕt.