SLOKA 28
tad raṅgam āviśam ahaṁ kala-nūpurābhyāṁ
padbhyāṁ pragṛhya kanakoijvala-ratna-mālām
nūtne nivīya paridhāya ca kauśikāgrye
sa-vrīḍa-hāsa-vadanā kavarī-dhṛta-srak
tat — tehdy; raṅgam — do arény; āviśam — vešla jsem; aham — já; kala — jemnĕ znĕjící; nūpurābhyām — zdobenýma nákotníčky; padbhyām — s nohama; pragṛhya — držící; kanaka — ze zlata; ujjvala — zářivý; ratna — s drahokamy; mālām — náhrdelník; nūtne — nové; nivīya — stažené pásem; paridhāya — mající na sobĕ; ca — a; kauśika — hedvábné šaty; agrye — prvotřídní; sa-vrīḍa — stydlivým; hāsa — s úsmĕvem; vadanā — můj obličej; kavarī — na svých kadeřích; dhṛta — nesoucí; srak — kvĕtinový vĕnec.
V tu chvíli jsem vešla do obřadní arény. Na nohách mi jemnĕ cinkaly nákotníčky, byla jsem oblečená do nových šatů z nejjemnĕjšího hedvábí stažených pásem a nesla jsem zářivý náhrdelník ze zlata a drahokamů. Na tváři mi hrál stydlivý úsmĕv a ve vlasech jsem mĕla kvĕtinový vĕnec.
Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že Śrī Lakṣmaṇā byla ze vzpomínek na to, jak získala Nejvyššího Pána, tak vzrušená, že zapomnĕla na svůj přirozený stud a líčila podrobnosti svého velkého úspĕchu.