SLOKA 39
ātmārāmasya tasyemā
vayaṁ vai gṛha-dāsikāḥ
sarva-saṅga-nivṛttyāddhā
tapasā ca babhūvima
ātma-ārāmasya — sama v sobĕ spokojeného; tasya — Jeho; imāḥ — tyto; vayam — my; vai — vskutku; gṛha — v domĕ; dāsikāḥ — služebné; sarva — veškeré; saṅga — hmotné společnosti; nivṛttyā — díky zřeknutí se; addhā — přímo; tapasā — díky askezi; ca — a; babhūvima — staly jsme se.
Díky zřeknutí se veškeré hmotné společnosti a podstupování přísné askeze jsme se my všechny královny staly osobními služebnicemi Nejvyššího Pána, který je spokojený sám v sobĕ.
Podle mínĕní Śrīly Viśvanātha Cakravartīho se Śrīmatī Lakṣmaṇā zastydĕla, když si uvĕdomila, že mluvila o sobĕ, a proto pronesla tento verš velebící její spolumanželky. Ve své pokoře Lakṣmaṇā prohlásila, že Kṛṣṇovy královny si na rozdíl od obyčejných manželek nedokázaly svého muže podrobit, a tak se k Nĕmu mohly vztahovat jen jako úslužné pečovatelky o domácnost. Skutečnost je ale taková, že Pánovy královny Ho jako přímé expanze Jeho vnitřní energie blaženosti (hlādinī-śakti) svojí láskou plnĕ ovládaly.