SLOKA 41-42
na vayaṁ sādhvi sāmrājyaṁ
svārājyaṁ bhaujyam apy uta
vairājyaṁ pārameṣṭhyaṁ ca
ānantyaṁ vā hareḥ padam
kāmayāmaha etasya
śrīmat-pāda-rajaḥ śriyaḥ
kuca-kuṅkuma-gandhāḍhyaṁ
mūrdhnā voḍhuṁ gadā-bhṛtaḥ
na — ne; vayam — my; sādhvi — ó ctnostná ženo (Draupadī); sāmrājyam — vládu nad celou Zemí; sva-rājyam — postavení Pána Indry, krále nebes; bhaujyam — neomezené možnosti požitku; api uta — ani; vairājyam — mystické síly; pārameṣṭhyam — postavení Pána Brahmy, stvořitele vesmíru; ca — a; ānantyam — nesmrtelnost; vā — nebo; hareḥ — Nejvyššího Pána; padam — sídlo; kāmayāmahe — přejeme si; etasya — Jeho; śrī-mat — božských; pāda — z nohou; rajaḥ — prach; śrīyaḥ — bohynĕ štĕstí; kuca — z ňader; kuṅkuma — kosmetického prášku; gandha — vůní; āḍhyam — obohacený; mūrdhnā — na našich hlavách; voḍhum — nosit; gadābhṛtaḥ — Pána Kṛṣṇy, jenž třímá kyj.
Ó ctnostná ženo, nepřejeme si získat vládu nad Zemí, svrchovanost krále nebes, neomezené možnosti požitku, mystické síly, postavení Pána Brahmy, nesmrtelnost a dokonce ani dosáhnout království Boha. Jednoduše si přejeme nosit na hlavách slavný prach z nohou Pána Kṛṣṇy obohacený vůní kuṅkumy z ňader Jeho choti.
Sloveso rāj znamená „vládnout“ a od nĕho jsou odvozená slova sāmrājyam, jež znamená „vláda nad celou Zemí“, a svārājyam neboli „vláda nad nebeským královstvím“. Bhaujyam pochází ze slovesa bhuj, „užívat si“, a označuje tedy schopnost užívat si všeho, po čem človĕk zatouží. Virāṭ vysvĕtluje Śrīla Viśvanātha Cakravartī jako vyjádření výrazu vividhaṁ virājate („nĕkdo si užívá bohatství mnoha druhů“) zvláštĕ označující osm mystických dokonalostí, jako je aṇimā a tak dále.
Alternativní vysvĕtlení tĕchto pojmů podává Śrīla Śrīdhara Svāmī, jenž říká, že podle Bahv-ṛca Brāhmaṇy tyto čtyři výrazy označují schopnost vládnout nad každou ze čtyř hlavních svĕtových stran: sāmrājya zastupuje východ, bhaujya jih, svārājya západ a vairājya sever.
Královny Pána Kṛṣṇy jasnĕ sdĕlují, že si nepřejí získat žádnou z tĕchto výsad, dokonce ani postavení Brahmy, osvobození či vstup do království Boha. Chtĕjí jen prach z nohou Śrī Kṛṣṇy, který uctívá samotná bohynĕ Śrī. Śrīla Viśvanātha Cakravartī nám říká, že zde zmínĕná bohynĕ štĕstí není Lakṣmī, choť Pána Nārāyaṇa. Vždyť přece, vysvĕtluje ācārya, bohynĕ Lakṣmī nezískala přímou společnost Kṛṣṇy ani poté, co se po dlouhou dobu vĕnovala askezi, jak říká Uddhava: nāyaṁ śrīyo 'ṅga u nitānta-rateḥ prasādaḥ (Bhāg. 10.47.60). Śrī, o níž se zde mluví, je nejvyšší bohynĕ štĕstí, kterou odhaluje Bṛhad-gautamīya-tantra:
devī kṛṣṇa-mayī proktā
rādhikā para-devatā
sarva-lakṣmī-mayī sarva
kāntiḥ sammohinī parā
„Transcendentální bohynĕ Śrīmatī Rādhārāṇī je přímým protĕjškem Pána Śrī Kṛṣṇy. Je ústřední postavou pro všechny bohynĕ štĕstí. Oplývá veškerou přitažlivostí, aby přitahovala dokonale přitažlivého Pána. Je prvotní vnitřní energií Osobnosti Božství.“