SLOKA 9
śrī-satyabhāmovāca
yo me sanābhi-vadha-tapta-hṛdā tatena
liptābhiśāpam apamārṣṭum upājahāra
jitvarkṣa-rājam atha ratnam adāt sa tena
bhītaḥ pitādiśata māṁ prabhave ’pi dattām
śrī-satyabhāmā uvāca — Śrī Satyabhāmā řekla; yaḥ — ten, který; me — mého; sanābhi — bratra; vadha — zabitím; tapta — soužené; hṛdā — jehož srdce; tatena — mým otcem; lipta — poskvrnĕný; abhiśāpam — odsouzením; apamārṣṭum — očistit; upājahāra — odstranil; jitvā — když porazil; ṛkṣa-rājam — krále medvĕdů, Jāmbavāna; atha — potom; ratnam — drahokam (Syamantaka); adāt — dal; saḥ — On; tena — kvůli tomu; bhītaḥ — plný obav; pitā — můj otec; adiśata — daroval; mām — mĕ; prabhave — Pánovi; api — přestože; dattām — již zadanou.
Śrī Satyabhāmā řekla: Srdce mého otce soužila smrt mého bratra a on tímto zločinem vinil Kṛṣṇu. Aby Pán očistil poskvrnu na své povĕsti, porazil krále medvĕdů a získal zpátky drahokam Syamantaka, který pak vrátil mému otci. V obavách z následků svého přestupku mĕ otec daroval Pánu, přestože jsem již byla přislíbena jiným.
Jak líčí 56. kapitola tohoto zpĕvu, král Satrājit se již zkompromitoval tím, že slíbil ruku své dcery nejprve Akrūrovi a pak ještĕ mnoha dalším nápadníkům. Když ale dostal zpátky drahokam Syamantaka, pocit studu ho přimĕl nabídnout ji Pánu Kṛṣṇovi. Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho je slovo prabhave („Pánovi“) odpovĕdí na jakoukoli pochybu ohlednĕ vhodnosti darovat Kṛṣṇovi nevĕstu, která již byla slíbena jiným: je naprosto v pořádku darovat Mu všechno, co máme, a nevhodné cokoliv Mu upírat.