SLOKA 32-33
yasyānubhūtiḥ kālena
layotpatty-ādināsya vai
svato ’nyasmāc ca guṇato
na kutaścana riṣyati
taṁ kleśa-karma-paripāka-guṇa-pravāhair
avyāhatānubhavam īśvaram advitīyam
prāṇādibhiḥ sva-vibhavair upagūḍham anyo
manyeta sūryam iva megha-himoparāgaiḥ
yasya — jehož; anubhūtiḥ — vĕdomí; kālena — vlivem času; laya — zničením; utpatti — stvořením; ādinā — a tak dále; asya — tohoto (vesmíru); vai — vskutku; svataḥ — samo sebou; anyasmāt — prostřednictvím nĕčeho jiného; ca — nebo; guṇataḥ — co se týče jeho vlastností; na — ne; kutaścana — z jakéhokoliv důvodu; riṣyati — je narušené; tam — Jeho; kleśa — hmotnými strastmi; karma — hmotnými činnostmi; paripāka — jejich následky; guṇa — kvalit přírody; pravāhaiḥ — a neustálým proudem; avyāhata — neovlivnĕné; anubhavam — jehož vĕdomí; īśvaram — nejvyššího vládce; advitīyam — jenž nemá sobĕ rovného; prāṇa — životním vzduchem; ādibhiḥ — a dalšími (prvky hmotného tĕla); sva — svými vlastními; vibhavaiḥ — expanzemi; upagūḍham — zahaleného; anyaḥ — nĕkdo jiný; manyeta — považuje za; sūryam iva — jako slunce; megha — mraky; hima — snĕhem; uparāgaiḥ — a zatmĕními.
Vĕdomí Nejvyššího Pána nikdy nenarušuje čas, stvoření a zničení vesmíru, zmĕny jeho vlastností ani cokoliv jiného, ať by se to dĕlo samo od sebe, či působením nĕčeho vnĕjšího. Ale přestože vĕdomí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž nemá sobĕ rovného, nikdy neovlivňují hmotné strasti, reakce za hmotné jednání ani neustálý proud kvalit přírody, obyčejní lidé si přesto myslí, že je Pán zahalený svými vlastními výtvory v podobĕ prāṇy a dalších hmotných prvků, tak jako si nĕkdo může myslet, že je slunce zahalené mraky, snĕhem či zatmĕním.
Vĕci tohoto svĕta jsou nevyhnutelnĕ zničeny působením toho či onoho. Samotný čas způsobuje konečnou zkázu všeho stvořeného – například ovoce sice může dozrát, ale pak buď shnije, nebo ho nĕkdo sní. Nĕkteré vĕci, jako blesk, po svém projevení zaniknou samy, zatímco jiné náhle zničí nĕjaký vnĕjší prostředek, třeba hlinĕnou mísu rozbije kladivo. I v živých tĕlech a dalších vĕcech, jejichž existence nĕjaký čas trvá, dochází k neustálým promĕnám různých vlastností, které jsou ničeny a nahrazovány jinými.
V protikladu k tomu všemu vĕdomí Nejvyšší Osobnosti Božství nikdy nic nenarušuje. Jen z nevĕdomosti si nĕkdo může představovat, že Pán je obyčejnou lidskou bytostí, jež podléhá hmotným okolnostem. Smrtelníci jsou zahalení tím, jak jsou zapleteni v plodonosných činnostech a štĕstí či neštĕstí, které z nich vyplývají, ale Nejvyššího Pána nemůže zahalit to, co jsou ve skutečnosti Jeho vlastní expanze. Jako přímĕr lze použít obrovské slunce, které je samo zdrojem relativnĕ nevýznamných mraků, snĕhu a zatmĕní, jež ho tedy nemohou zahalit, i když si to bĕžný pozorovatel může myslet.