SLOKA 64
mā rājya-śrīr abhūt puṁsaḥ
śreyas-kāmasya māna-da
sva-janān uta bandhūn vā
na paśyati yayāndha-dṛk
mā — kéž ne; rājya — královské; śrīḥ — bohatství; abhūt — nahromadí se; puṁsaḥ — pro človĕka; śreyaḥ — skutečný prospĕch v životĕ; kāmasya — který si přeje; māna-da — ó ty, jenž vzdáváš úctu; sva-janān — své příbuzné; uta — ani; bandhūn — své přátele; vā — nebo; na paśyati — nevidí; yayā — čím (bohatstvím); andha — zaslepený; dṛk — jehož zrak.
Ó ty, jenž chováš tolik úcty ke druhým, kéž ten, kdo si přeje získat v životĕ nejvyšší prospĕch, nikdy nenabyde královské bohatství, protože to ho učiní slepým vůči potřebám jeho rodiny a přátel.
Vasudevovy výčitky vůči sobĕ samému jsou samozřejmĕ projevem jeho hluboké pokory, ale jeho zatracování bohatství má obecnou platnost. Již dříve v tomto zpĕvu Nārada Muni podrobil nekompromisní kritice Nalakūvaru a Maṇigrīvu, dva bohaté syny Kuvery, pokladníka nebes. Ti dva byli omámení jak pýchou, tak alkoholem, a Nāradovi, který na nĕ narazil, když se nevázanĕ bavili nazí s mladými ženami v řece Mandākinī, opomnĕli vzdát patřičnou úctu. Jakmile je Nārada spatřil v jejich hanebném stavu, prohlásil:
na hy anyo juṣato joṣyān
buddhi-bhraṁśo rajo-guṇaḥ
śrī-madād ābhijātyādir
yatra strī dyūtam āsavaḥ
„Lákadlo v podobĕ bohatství mate inteligenci ze všech lákadel hmotného požitku nejvíce – více než krásné tĕlo, urozený původ a vzdĕlanost. Ten, kdo je nevzdĕlaný, ale přitom nemístnĕ pyšný na svůj majetek, utrácí za požitky z vína, žen a hazardu.“ (Bhāg. 10.10.8)