SLOKA 14
tasmān na santy amī bhāvā
yarhi tvayi vikalpitāḥ
tvaṁ cāmīṣu vikāreṣu
hy anyadāvyāvahārikaḥ
tasmāt — proto; na — ne; santi — existují; amī — tato; bhāvāḥ — jsoucna; yarhi — když; tvayi — v Tobĕ; vikalpitāḥ — uspořádaná; tvam — Ty; ca — také; amīṣu — v tĕchto; vikāreṣu — výtvorech; hi — jistĕ; anyadā — kdykoliv jindy; avyāvahārikaḥ — nehmotný.
Tato stvořená jsoucna, přemĕny hmotné přírody, tedy neexistují kromĕ situace, kdy je hmotná příroda v Tobĕ projeví, přičemž Ty se zároveň projevíš v nich. Kromĕ tĕchto období stvoření však zůstáváš jen Ty sám jako transcendentální realita.
Když je vesmír v dobĕ svého periodického zániku zničen, mizí všechny neživé objekty a tĕla živých bytostí, které byly do té doby působením Pánovy Māyi projevené, z Pánova zraku. Tehdy prakticky přestávají existovat, protože Pán s nimi bĕhem doby zničení vesmíru neudržuje žádné styky. Jinak řečeno, hmotné projevy mají skutečnou, funkční existenci jen tehdy, když Pán vĕnuje pozornost stvoření a udržování hmotného vesmíru. Pán nikdy není „v“ tĕchto objektech v nĕjakém hmotném smyslu, ale milostivĕ jimi všemi prostupuje jako neosobní Brahman a jako Paramātmā vstupuje do každého atomu a také doprovází vtĕlené duše, jīvy, v jejich individuálních tĕlech. Sám o tom mluví ve verších Bhagavad-gīty (9.4–5):
mayā tataṁ idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ
na ca mat-sthāni bhūtāni
paśya me yogam aiśvaram
bhūta-bhṛn na ca bhūta-stho
mamātmā bhūta-bhāvanaḥ
„Ve své neprojevené podobĕ prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mnĕ, ale Já nejsem v nich. A přesto ve Mnĕ vše stvořené nespočívá. Pohleď na Mou mystickou moc! I když jsem oporou pro všechny živé bytosti a jsem všude, nejsem částí tohoto vesmírného projevu – Mé vlastní Já je samotným zdrojem stvoření.“