SLOKA 41-43
daitya-dānava-gandharvāḥ
siddha-vidyādhra-cāraṇāḥ
yakṣa-rakṣaḥ-piśācāś ca
bhūta-pramatha-nāyakāḥ
viśuddha-sattva-dhāmny addhā
tvayi śāstra-śarīriṇi
nityaṁ nibaddha-vairās te
vayaṁ cānye ca tādṛśāḥ
kecanodbaddha-vaireṇa
bhaktyā kecana kāmataḥ
na tathā sattva-saṁrabdhāḥ
sannikṛṣṭāḥ surādayaḥ
daitya-dānava — démoni z rodů Daityů a Dānavů; gandharvāḥ — a Gandharvové, nebeští pĕvci; siddha-vidyādhara-cāraṇāḥ — polobozi Siddhové, Vidyādharové a Cāraṇové; yakṣa — Yakṣové (napůl zbožní duchové); rakṣaḥ — Rākṣasové (lidožraví duchové); piśācāḥ — masožraví démoni Piśācové; ca — a; bhūta — duchové; pramatha-nāyakāḥ — a zlí duchové Pramathové a Nāyakové; viśuddha — dokonale čistého; sattva — dobra; dhāmni — vůči vtĕlení; addhā — přímému; tvayi — Tobĕ; śāstra — jež zahrnuje zjevená písma; śarīriṇi — vlastníkovi takového tĕla; nityam — vždy; nibaddha — setrvávající; vairāḥ — v nepřátelství; te — oni; vayam — my; ca — také; anye — jiní; ca — a; tādṛśāḥ — jako oni; kecana — nĕkteří; udbaddha — zvláštĕ zatvrzelí; vaireṇa — s nenávistí; bhaktyā — s oddaností; kecana — nĕkteří; kāmataḥ — pocházející z chtíče; na — ne; tathā — tak; sattva — hmotnou kvalitou dobra; saṁrabdhāḥ — ti, kteří jsou ovládaní; sannikṛṣṭāḥ — přitahovaní; sura — polobozi; ādayaḥ — a další.
Mnohé, kteří byli neustále pohroužení v nepřátelství vůči Tobĕ, jsi nakonec začal přitahovat, Ty, jenž jsi přímým ztĕlesnĕním transcendentálního dobra a jehož božská podoba v sobĕ zahrnuje zjevená písma. Mezi tyto napravené nepřátele patří Daityové, Dānavové, Gandharvové, Siddhové, Vidyādharové, Cāraṇové, Yakṣové, Rākṣasové, Piśācové, Bhūtové, Pramathové a Nāyakové a také my sami a mnozí další nám podobní. Nĕkteré z nás jsi začal přitahovat na základĕ mimořádné nenávisti, zatímco jiné kvůli jejich náladĕ oddanosti založené na chtíči. Ale polobozi a ostatní, kteří jsou omámení hmotným dobrem, necítí, že bys je takto přitahoval.
Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje tuto pasáž takto: Gandharvové, Siddhové, Vidyādharové a Cāraṇové jsou protivníky Nejvyššího Pána, když následují vedení démonů z rodů Daityů a Dānavů. Yakṣové, Rākṣasové, Piśācové a tak dále mají sklony k nepřátelství, protože jsou obvykle zahaleni nevĕdomostí. Nĕkteří darebáci, jako byli Śiśupāla a Pauṇḍraka, podléhají čisté kvalitĕ nevĕdomosti a jsou zcela pohroužení v meditaci o Pánu jako o svém nepříteli, a toto soustředĕné vĕdomí jim zajistí osvobození. Jiní, pod vlivem smíšené vášnĕ a nevĕdomosti, se s Pánem stýkají kvůli touze po postavení a slávĕ; Mahārāja Bali vidí sám v této kategorii. Pán Viṣṇu však přesto vĕnoval Balimu tu přízeň, že se v podzemní oblasti Sutaly stal jeho vrátným, tak jako démonům projevil přízeň tím, že je zabil a osvobodil, a Gandharvům tím, že je povĕřil opĕvováním Jeho slávy. Naproti tomu polobohům, kteří jsou pyšní na své postavení v kvalitĕ dobra, Pán dává smyslový požitek, který je ošálí, a tak na Nĕho zapomínají.