SLOKA 5
etan nānā-vidhaṁ viśvam
ātma-sṛṣṭam adhokṣaja
ātmanānupraviśyātman
prāṇo jīvo bibharṣy aja
etat — tento; nānā-vidham — různorodý; viśvam — vesmír; ātma — z Tebe; sṛṣṭam — stvořený; adhokṣaja — ó transcendentální Pane; ātmanā — ve svém projevení (jako Paramātmā); anupraviśya — poté, co jsi do nĕj vstoupil; ātman — ó Nejvyšší Duše; prāṇaḥ — princip vitality; jīvaḥ — a princip vĕdomí; bibharṣi — udržuješ; aja — ó nezrozený.
Ó transcendentální Pane, sám ze sebe jsi stvořil celý tento různorodý vesmír a pak jsi do nĕj vstoupil ve své osobní podobĕ Nadduše. Takto, ó nezrozená Nejvyšší Duše, jako životní síla a vĕdomí každé bytosti, udržuješ stvoření.
Při tvoření hmotného vesmíru se Pán expanduje jako Paramātmā neboli Nadduše a přijímá stvoření jako své vesmírné tĕlo. Žádné hmotné tĕlo nemá jiný důvod k existenci než ten, že si ho nĕjaká jīva, duše, přeje pro svůj požitek, a žádná jīva nemůže své tĕlo udržovat nezávisle, aniž by ji doprovázela Paramātmā, která ji vede. Vaiṣṇavští ācāryové ve svých komentářích ke druhému zpĕvu Śrīmad Bhāgavatamu vysvĕtlují, že už předtím, než se Brahmā rodí z lotosového pupku Garbhodakaśāyī Viṣṇua, nejprve přijímá jako své tĕlo celkovou hmotnou energii, mahat-tattvu. Brahmā je tedy jīva ztĕlesnĕná vesmírem a Viṣṇu je Paramātmā, jež se k nĕmu připojuje. Brahmā musí organizovat konkrétní projevy stvoření, ale nemůže s tím začít, dokud se Pán Viṣṇu neexpanduje dále do subtilní energie činností – kterou je sūtra-tattva, původní životní vzduch, – a také do tvůrčí energie vĕdomí, buddhi-tattvy.