KAPITOLA OSMDESÁTÁ ŠESTÁ

SLOKA 1: Král Parīkṣit řekl: Ó brāhmaṇo, rádi bychom se dozvĕdĕli, jak se Arjuna oženil se sestrou Pána Balarāmy a Pána Kṛṣṇy, která byla mojí babičkou.

SLOKA 2-3: Śukadeva Gosvāmī pravil: Arjuna bĕhem svého putování po různých svatých místech dorazil do Prabhāsy. Tam se doslechl, že Pán Balarāma chce dát Subhadru, svou sestřenici z matčiny strany, za ženu Duryodhanovi a že nikomu jinému se tento plán nelíbí. Arjuna se s ní chtĕl oženit sám, a tak se převlékl za mnicha, jenž nosí tři svázané tyče, a šel do Dvāraky.

SLOKA 4: Zdržel se tam bĕhem monzunových mĕsíců a snažil se uskutečnit svůj zámĕr. Pán Balarāma ani ostatní obyvatelé mĕsta ho nepoznali a zahrnovali ho veškerou úctou a pohostinností.

SLOKA 5: Jednoho dne ho Pán Balarāma přivedl do svého domu jako hosta na obĕd a Arjuna snĕdl jídlo, které mu Pán uctivĕ předložil.

SLOKA 6: Tam spatřil úžasnou dívku Subhadru, jež okouzlovala hrdiny. Samou radostí doširoka otevřel oči a s rozrušenou myslí o ní utkvĕle rozjímal.

SLOKA 7: Arjuna byl pro ženy velmi přitažlivý a jakmile ho Subhadrā uvidĕla, zatoužila ho mít za manžela. Úkosem na nĕho pohlížela se stydlivým úsmĕvem a upnula k nĕmu své srdce i zrak.

SLOKA 8: Arjuna meditoval jen o ní a čekal na příležitost, kdy si ji bude moci odvézt. Proto nemĕl klid a srdce se mu chvĕlo vášnivou touhou.

SLOKA 9: Jednou, u příležitosti velké chrámové slavnosti na počest Nejvyššího Pána, vyjela Subhadrā z opevnĕného paláce na kočáře a mocný válečník Arjuna využil této příležitosti, aby ji unesl. Subhadřini rodiče a Kṛṣṇa mu k tomu dali svolení.

SLOKA 10: Arjuna stojící v kočáře pozvedl svůj luk a odehnal udatné bojovníky a palácové stráže, kteří se mu snažili zahradit cestu. Zatímco její příbuzní rozhnĕvanĕ křičeli, odvážel si Subhadru tak jako si lev odnáší kořist ze stáda nižších zvířat.

SLOKA 11: Když se Pán Balarāma doslechl o Subhadřinĕ únosu, rozbouřil se jako oceán za úplňku, ale Pán Kṛṣṇa Ho s úctou uchopil za nohy a společnĕ s dalšími členy rodiny Ho uklidnil, neboť Mu celou vĕc vysvĕtlil.

SLOKA 12: Pán Balarāma pak s radostí poslal novomanželskému páru nesmírnĕ cenné svatební dary – slony, kočáry, konĕ, služebníky a služebnice.

SLOKA 13: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Jeden Kṛṣṇův oddaný jménem Śrutadeva byl prvotřídní brāhmaṇa Díky své čisté oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi byl naprosto spokojený, klidný, učený a netoužil po smyslovém požitku.

SLOKA 14: Žil jako zbožný hospodář ve mĕstĕ Mithile v království jménem Videha a při plnĕní svých povinností si vystačil s tĕmi prostředky živobytí, které mu přicházely samy snadno do cesty.

SLOKA 15: Vůlí Prozřetelnosti dostával každý den právĕ tolik, kolik potřeboval na přežití, a o nic víc. On se s tím spokojil a náležitĕ konal své náboženské činnosti.

SLOKA 16: Podobnĕ oproštĕný od falešného ega byl vládce onoho království, můj milý Parīkṣite, potomek mithilské dynastie jménem Bahulāśva. Oba tito oddaní byli Pánu Acyutovi velmi drazí.

SLOKA 17: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl s obĕma spokojený, a tak usedl do svého kočáru, který přivezl Dāruka, a se skupinou mudrců se vydal do Videhy.

SLOKA 18: Mezi tĕmito mudrci byli Nārada, Vāmadeva, Atri, Kṛṣṇa-dvaipāyana Vyāsa, Paraśurāma, Asita, Aruṇi, já, Bṛhaspati, Kaṇva, Maitreya a Cyavana.

SLOKA 19: V každém velkém i malém mĕstĕ, kterým Pán cestou projíždĕl, ó králi, lidé přicházeli s vodou arghya v rukou, aby Ho uctili, jako kdyby uctívali vyšlé slunce obklopené planetami.

SLOKA 20: Muži a ženy království Ānarty, Dhanvy, Kuru-jāṅgaly, Kaṅky, Matsyi, Pañcāly, Kunti, Madhu, Kekayi, Kośaly, Arṇy a mnoha dalších očima pili nektarovou krásu Kṛṣṇovy lotosové tváře, kterou zkrášlovaly štĕdré úsmĕvy a láskyplné pohledy.

SLOKA 21: Když jen Pán Kṛṣṇa, duchovní mistr tří svĕtů, upřel svůj zrak na ty, kdo se na Nĕho přišli podívat, zbavoval je slepoty materialismu. Zatímco je takto obdarovával nebojácností a božským pohledem, poslouchal polobohy a lidi, jak opĕvují Jeho slávu, jež očišťuje celý vesmír a ničí všechno neštĕstí. Postupnĕ dojel do Videhy.

SLOKA 22: Když obyvatelé mĕst a vesnic Videhy slyšeli, že přijel Pán Acyuta, ó králi, radostnĕ Ho přicházeli uvítat s dary v rukou.

SLOKA 23: Jakmile lidé spatřili Pána Uttamaḥśloku, tváře a srdce jim rozkvétaly láskou. S dlanĕmi sepjatými nad hlavou se klanĕli Pánu i mudrcům, kteří Ho doprovázeli a o kterých předtím jen slyšeli.

SLOKA 24: Král Mithily i Śrutadeva padli Pánovi k nohám a každý z nich si myslel, že duchovní učitel vesmíru tam přijel jen proto, aby mu projevil milost.

SLOKA 25: Ve přesnĕ stejnou dobu předstoupili král Maithila a Śrutadeva se sepjatými dlanĕmi a pozvali Pána Daśārhů, aby se s brāhmaṇskými mudrci stal jejich hostem.

SLOKA 26: Pán je chtĕl oba potĕšit, a tak přijal pozvání od obou. Vešel tedy současnĕ do obou domů, ale ani jeden z nich nevidĕl, že vchází i do domu toho druhého.

SLOKA 27-29: Když král Bahulāśva, potomek Janaky, vidĕl, jak se k jeho domu zdálky blíží Pán Kṛṣṇa s mudrci, kteří byli z cesty ponĕkud unavení, okamžitĕ pro nĕ nechal vynést čestná sedadla. Poté, co se všichni pohodlnĕ usadili, moudrý král, jehož srdce překypovalo radostí a jenž mĕl oči zastřené slzami, se jim poklonil a s hlubokou oddaností jim omyl nohy. Použitou vodu, která byla schopná očistit celý svĕt, pak vzal a pokropil si s ní hlavu i hlavy členů své rodiny. Potom všechny ty velké pány uctíval tak, že jim nabídl vonnou santálovou pastu, kvĕtinové girlandy, krásné odĕvy a ozdoby, vonné tyčinky, lampičky, vodu arghya a krávy a býky.

SLOKA 30: Když se najedli ke své plné spokojenosti, král je chtĕl potĕšit ještĕ víc, a tak začal vlídným hlasem pomalu hovořit. Přitom si vzal nohy Pána Viṣṇua do klína a celý šťastný je masíroval.

SLOKA 31: Śrī Bahulāśva řekl: Ó všemocný Pane, Ty jsi Duše všech stvořených bytostí, jejich sám sebou osvícený svĕdek, a teď nám, kteří stále meditujeme o Tvých lotosových nohách, dáváš možnost Tĕ zhlédnout.

SLOKA 32: Sám jsi prohlásil: „Ani Ananta, bohynĕ Śrī nebo nezrozený Brahmā Mi nejsou dražší než Můj čistý oddaný.“ A nyní se zjevuješ našim očím, abys dokázal pravdivost svých slov.

SLOKA 33: Který človĕk, jenž zná tuto pravdu, by mohl kdy opustit Tvé lotosové nohy, když Ty jsi připravený dát sám sebe klidným mudrcům, kteří nic neprohlašují za své?

SLOKA 34: Poté, co ses zjevil v yaduovské dynastii, jsi rozšířil svoji slávu, jež dokáže odstranit všechny hříchy tří svĕtů, jen abys osvobodil ty, kdo jsou lapeni v kolobĕhu rození a umírání.

SLOKA 35: Klaním se Tobĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Kṛṣṇovi, jehož inteligence je vždy neomezená. Klaním se mudrci Nara-Nārāyaṇovi, jenž se vždy s naprostým klidem vĕnuje askezi.

SLOKA 36: Prosím pobuď i s tĕmito brāhmaṇy nĕkolik dní v našem domĕ, ó všudypřítomný Pane, a posvĕť tuto Nimiho dynastii prachem ze svých nohou.

SLOKA 37: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Na toto královo pozvání Nejvyšší Pán, jenž udržuje svĕt, souhlasil, že nĕjaký čas zůstane, aby muže i ženy Mithily zahrnul štĕstím.

SLOKA 38: Śrutadeva přijal Pána Acyutu ve svém domĕ se stejným nadšením, jaké projevil král Bahulāśva. Poté, co se Pánu a mudrcům poklonil, začal Śrutadeva s velkou radostí tančit a mávat přitom svým přehozem.

SLOKA 39: Poté, co přinesl rohože z trávy a stébel darbhy a hosty na nĕ usadil, uvítal je vlídnými slovy. Potom jim se svou ženou s velkou radostí umyl nohy.

SLOKA 40: Použitou vodou ctnostný Śrutadeva hojnĕ pokropil sebe, svůj dům i svou rodinu. Překypoval radosti a cítil, že se mu splnily všechny touhy.

SLOKA 41: Uctil je dary v podobĕ příznivých předmĕtů, které mohl snadno získat, jako bylo ovoce, kořen uśīra, čistá nektarová voda, vonný jíl, lístky tulasī, tráva kuśa a lotosové kvĕty. Potom jim předložil jídlo, které posiluje kvalitu dobra.

SLOKA 42: Říkal si: Jak je možné, že jsem se já, který jsem spadl do slepé studny rodinného života, mohl setkat s Pánem Kṛṣṇou? A jak je možné, že jsem se navíc mohl setkat s tĕmito velkými brāhmaṇy, kteří stále nosí Pána ve svých srdcích? Vždyť prach z jejich nohou je útočištĕm všech svatých míst.

SLOKA 43: Když byli jeho hosté pohodlnĕ usazeni a každému se dostalo náležitého uvítání, Śrutadeva se ženou, dĕtmi a dalšími příbuznými usedl poblíž nich. Potom Kṛṣṇu a mudrce oslovil, přičemž masíroval Pánovy nohy.

SLOKA 44: Śrutadeva řekl: Není to tak, že možnost spatřit Nejvyššího Pána jsme získali teprve dnes, protože ve skutečnosti jsme s Ním ve styku od doby, kdy pomocí svých energií stvořil tento vesmír a pak do nĕho ve své transcendentální podobĕ vstoupil.

SLOKA 45: Pán je jako spící človĕk, který si v představivosti vytváří oddĕlený svĕt a potom vstoupí do vlastního snu a vidí se v nĕm.

SLOKA 46: Zjevuješ se v srdcích lidí s čistým vĕdomím, kteří o Tobĕ neustále naslouchají, zpívají o Tobĕ, uctívají Tĕ, oslavují Tĕ a společnĕ o Tobĕ rozmlouvají.

SLOKA 47: Ale přestože žiješ v srdci, jsi velmi daleko od tĕch, kteří mají mysli rozrušené zapletením v hmotných činnostech. Svými vlastními hmotnými silami se Tĕ nikdo nemůže zmocnit, protože se zjevuješ jen v srdcích tĕch, kdo se naučili vnímat Tvé transcendentální vlastnosti.

SLOKA 48: Skládám Ti poklony. Ti, kdo znají Absolutní Pravdu, Tĕ realizují jako Nejvyšší Duši, zatímco na zapomnĕtlivé duše uvaluješ ve své podobĕ času smrt. Zjevuješ se ve své bezpříčinné duchovní podobĕ a ve stvořené podobĕ tohoto vesmíru, a tak zároveň odkrýváš oči svých oddaných a zakrýváš zraky neoddaných.

SLOKA 49: Ó Pane, Ty jsi ta Nejvyšší Duše a my jsme Tvoji služebníci. Jak Ti máme sloužit? Můj Pane, pouhý pohled na Tebe ukončuje všechny potíže lidského života.

SLOKA 50: Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž své odevzdané oddané zbavuje utrpení, vyslechl tato Śrutadevova slova, vzal jeho ruku do své a s úsmĕvem k nĕmu promluvil.

SLOKA 51: Nejvyšší Pán pravil: Můj milý brāhmaṇo, mĕl bys vĕdĕt, že tito velcí mudrci sem přišli, jen aby ti požehnali. Putují se Mnou svĕty a očišťují je prachem ze svých nohou.

SLOKA 52: Osoba se může postupnĕ očistit zhlížením chrámových božstev, poutních míst a svatých řek, dotýkáním se jich a jejich uctíváním. Stejného výsledku však může dosáhnout okamžitĕ jednoduše tím, že obdrží pohled vznešených mudrců.

SLOKA 53: Samotným svým zrozením je brāhmaṇa nejlepší ze všech živých bytostí v tomto svĕtĕ, a stává se ještĕ vznešenĕjším, když si osvojí askezi, učenost a vnitřní spokojenost, o oddanosti Mĕ nemluvĕ.

SLOKA 54: Ani Má vlastní čtyřruká podoba Mi není dražší než brāhmaṇa. Učený brāhmaṇa má v sobĕ všechny Védy, tak jako Já mám v sobĕ všechny polobohy.

SLOKA 55: Pošetilci si této pravdy nejsou vĕdomi a přehlížejí a závistivĕ urážejí učeného brāhmaṇu, který se ode Mĕ neliší, a je tedy jejich duchovní učitel i jejich vlastní já. Za hodné uctívání považují jen takové zjevné projevy božskosti, jako je Má chrámová podoba Božstva.

SLOKA 56: Brāhmaṇa realizoval Mĕ, a proto je pevnĕ přesvĕdčen, že všechno pohyblivé i nehybné ve vesmíru a také základní prvky jeho stvoření jsou projevené podoby expandované ze Mĕ.

SLOKA 57: Proto bys mĕl tyto brāhmaṇské mudrce uctívat, ó brāhmaṇo, se stejnou vírou, jakou máš ve Mnĕ. Budeš-li tak činit, budeš uctívat přímo Mĕ, což jinak nemůžeš uskutečnit, ani kdybys obĕtoval obrovské bohatství.

SLOKA 58: Śrī Śuka pravil: Na tento pokyn svého Pána uctíval Śrutadeva se soustředĕnou oddaností Śrī Kṛṣṇu a nejpřednĕjší brāhmaṇy, kteří Ho doprovázeli, a král Bahulāśva dĕlal totéž. Jak Śrutadeva, tak král tak dosáhli svrchovaného transcendentálního cíle.

SLOKA 59: Ó králi, tak zůstal Nejvyšší Pán, který je oddaný svým vlastním oddaným, nĕjakou dobu se svými dvĕma velkými oddanými, Śrutadevou a Bahulāśvou, jež učil chování dokonalých svĕtců. Poté se vrátil do Dvāraky.