SLOKA 48
namo ’stu te ’dhyātma-vidāṁ parātmane
anātmane svātma-vibhakta-mṛtyave
sa-kāraṇākāraṇa-liṅgam īyuṣe
sva-māyayāsaṁvṛta-ruddha-dṛṣṭaye
namaḥ — poklony; astu — nechť jsou; te — Tobĕ; adhyātma — Absolutní Pravdu; vidām — pro ty, kdo znají; para-ātmane — Nejvyšší Duši; anātmane — podmínĕné duši; sva-ātma — od Tebe (v podobĕ času); vibhakta — jež dává; mṛtyave — smrt; sa-kāraṇa — mající příčinu; akāraṇa — nemající příčinu; liṅgam — podoby (hmotnou podobu vesmíru a také Tvoji původní duchovní podobu); īyuṣe — jenž přijímáš; sva-māyayā — působením své mystické energie; asaṁvṛta — odkrytý; ruddha — a zakrytý; dṛṣṭaye — pohled.
Skládám Ti poklony. Ti, kdo znají Absolutní Pravdu, Tĕ realizují jako Nejvyšší Duši, zatímco na zapomnĕtlivé duše uvaluješ ve své podobĕ času smrt. Zjevuješ se ve své bezpříčinné duchovní podobĕ a ve stvořené podobĕ tohoto vesmíru, a tak zároveň odkrýváš oči svých oddaných a zakrýváš zraky neoddaných.
Když se Pán zjevuje před svými oddanými ve své vĕčné, duchovní podobĕ, oči se jim „odkrývají“ v tom smyslu, že jsou všechny pozůstatky iluze rozptýleny a oni pijí nádherný pohled na Absolutní Pravdu, Osobnost Božství. Neoddaným se naproti tomu Pán „ukazuje“ jako hmotná příroda, svá vesmírná podoba, a tak jim zrak zakrývá, aby pro nĕ byla Jeho duchovní, osobní podoba neviditelná.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī podává další výklad tohoto verše založený na jiném možném pochopení slova anātmane, tvaru slova anātmā: Různé druhy lidí znají Absolutní Pravdu různými způsoby. Pánovi oddaní, jejichž vztah k Pánu je založený na neutrálním obdivu (śānta-rasa), meditují o Nejvyšším jako o tom, který vlastní božskou osobní podobu (ātmā či śrī-vigraha), přesahující všechny aspekty hmotné iluze. Stoupenci neosobní filosofie (jñānī) si Ho představují bez podoby (anātmā). A závistiví démoni Ho vidí v podobĕ smrti.