SLOKA 52
devāḥ kṣetrāṇi tīrthāni
darśana-sparśanārcanaiḥ
śanaiḥ punanti kālena
tad apy arhattamekṣayā
devāḥ — chrámová božstva; kṣetrāṇi — poutní místa; tīrthāni — a svaté řeky; darśana — zhlížením; sparśana — dotýkáním se; arcanaiḥ — a uctíváním; śanaiḥ — postupnĕ; punanti — očišťují; kālena — časem; tat api — totéž; arhat-tama — tĕch (brāhmaṇů), kteří jsou nanejvýš hodni uctívání; īkṣayā — pohledem.
Osoba se může postupnĕ očistit zhlížením chrámových božstev, poutních míst a svatých řek, dotýkáním se jich a jejich uctíváním. Stejného výsledku však může dosáhnout okamžitĕ jednoduše tím, že obdrží pohled vznešených mudrců.
Nejpokročilejší oddaní brāhmaṇové nechtĕjí zůstávat v ústraní a soustředit se jen na vlastní dokonalost, ale zasvĕcují své životy sdílení požehnání, kterým je oddaná služba Pánu. Slovy synů krále Prācīnabarhiho:
teṣāṁ vicaratāṁ padbhyāṁ
tīrthānāṁ pāvanecchayā
bhītasya kiṁ na roceta
tāvakānāṁ samāgamaḥ
„Drahý Pane, Tvoji osobní společníci, oddaní, cestují po celém svĕtĕ, aby očistli i svatá poutní místa. Není snad tĕm, kdo se skutečnĕ bojí hmotné existence, taková činnost příjemná?“ (Bhāg. 4.30.37) A Prahlāda Mahārāja říká:
prāyeṇa deva munayaḥ sva-vimukti-kāmā
maunaṁ caranti vijane na parārtha-niṣṭhāḥ
naitān vihāya kṛpaṇān vimumukṣa eko
nānyaṁ tvad asya śaraṇam bhramato 'nupaśye
„Můj milý Pane Nṛsiṁhadeve, vidím, že existuje skutečnĕ mnoho svĕtců, ale ti se zajímají pouze o vlastní vysvobození. Nestarají se o velká mĕsta a odcházejí do Himálají či do lesa meditovat, vázaní slibem mlčení (mauna-vrata). Nemají zájem osvobozovat druhé. Pokud však jde o mĕ, nechci být osvobozený sám a opominout všechny ty ubohé hlupáky a darebáky. Vím, že nikdo nemůže být šťastný bez vĕdomí Kṛṣṇy, bez přijetí útočištĕ u Tvých lotosových nohou, a proto je chci přivést zpátky pod ochranu Tvých lotosových nohou.“ (Bhāg. 7.9.44)